Frekvence odpálkování parazita

15. března 2017 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Venku se poněkud oteplilo, a tedy z děr započala vylézat veškerá dostupná žebravá verbež, což jsem kvitoval s jistou nevolí. Tenhle druh příživnictví totiž nemusím ani trochu, osobně jsem nakloněn tomu názoru, že ozbrojená loupež v tomhle směru je o něco férovější řešení stavu hmotné nouze (pokud se tedy ovšem o něčem takovém dá vůbec mluvit), protože v tomto směru Vám loupežník dá alespoň na vybranou. Citové vydírání je poněkud komplikované, tedy pokud jste neabsolvovali kurzy Nitrobrany od Severuse Snapea, zatímco šance vyzkoušet bojové techniky, které proti slušným lidem používat normálně nejde, vůbec není špatné. Nemám v tomto směru moc praktických zkušeností, což bude nejspíše dobré, protože bych nerad nějakým enormním způsobem zatěžoval sociální systém banánistánu Česko, prozatím se mi většinu útoků daří odrážet formou verbální, ale poslední dobou už mi to poměrně dost brnká na nervový systém.

Možná to byla opravdu jen shoda náhod, ale když se to sejde v jednom dni, člověka to přinutí k jistým úvahám na tohle téma.

Podle mého názoru jde především o to, že se pohybuji ve špatných lokacích. Čtvrtě jako Karlín, Žižkov, nebo Libeň - tedy zhusta obydlenou komunitou neMórePyčoČechů (odvozeno podle politické korektnosti od termínu AfroAmeričan) - dnes již ponejvíce něco podobného nepotkáte. Zato historické centrum Prahy začíná být tímto druhem rakoviny poněkud zasaženo, což mi vůbec nedělá dobře na mne.

Abych uvedl nějaký příklad.

V lokaci Karlák-Pavlák se pohybuje jistý maník, který nejspíš má skutečně zdravotní problémy. Chodí o berlích, žebrá s čepicí a vypadá to trochu, jako když Vás po tramvajové zastávce pronásleduje Polednice. Klepe se po celém těle a je to skutečně na zvažování - tedy kdyby mu v mé přítomnosti nezazvonil mobil, a žebrák nevytasil iPhone7, a nezačal vyřizovat své kurzové sázky. Popravdě - byl uprostřed pracovního procesu, a ani já bych si něco podobného vůči potenciálnímu klientovi nedovolil - ale očividně na tom v hmotném slova smyslu byl lépe, než já. Dokončil s klidem hovor, a nastavil mi čepici pod nos, a já jsem opravdu pečlivě zvažoval možnosti, za kterých by mi mohlo projít ho fláknout přes tlamu jeho vlastní berlou.

Neberte to prosím špatně. Je tragické, že je někdo v takovém zdravotním stavu a zcela jistě jeho situace není jednoduchá - ale pokud svůj hendykep používá jako opodstatnění k žebrotě, z morálního hlediska nemohu cítit naprosto žádnou empatii. Navíc na tom zase nejspíš nebude finančně tak, zle, pokud si může dovolit podobnou hračku. Při telefonování se sice třást nepřestal, ale s tím předraženým jabkokrámem a nasazenou bekovkou, přece jenom vypadal o něco víc in.

Nevím, zda to na potenciální ovce zabírá, ale je fakt, že klepavých žebráků jsem už potkal nejméně čtyři kousky, a i když neumím přesně rozeznat, co je skutečné postižení, a co součást jejich povolání, stejně nevidím pražádný důvod, proč něčím podobným obtěžovat bezprostřední okolí, zejména v době nadací, neziskovek a dalších sociálních, či asociálních programů.

Můj druhý hřebíček do rakve byla slečna na Karláku, která měla zelené triko Greenpeace, v ruce desky a přistoupila ke mne s dotazem, zda mi je, či není lhostejný osud planety a vůbec budoucích generací. Odpověděl jsem, že samozřejmě není, protože jsem za svoje působení na bázi historického šermu poskytnul mladším kolegům mnoho informací ohledně střelby, vrhání nožů a plivání ohně, že tedy v tomhle smyslu mám splněno, a dotázal se, co tedy konkrétního pro přežití budoucí generace udělala ona. Slečna moji otázku nechala nezodpovězenou a začala mi vysvětlovat, že když budu pravidelně posílat kamsi do černé díry svoje peníze, podaří se mi technicky zachránit svět, nebe a dokonce i Lochnessku s Krakenem, protože Greenpeace jsou jediní, kdo to tady s budoucí generací myslí dobře, a s patřičnou finanční podporou jim půjde to připoutávání se řetězy někde v deštném pralese výrazně lépe.

Zeptal jsem se slečny, na co tedy konkrétně moje peníze hodlají použít, protože by mne zajímalo, co za služby konkrétně si vlastně pronajímám. Slečna byla ofenzivou očividně zaskočená, nicméně se nehodlala vzdát jen tak bez boje a sdělila mi, že to půjde na záchranu Tučňáků patagonských. To zaujalo pro změnu zase mne a dotázal jsem se, jak to přesně hodlají udělat. Jestli se převléknou do plavek a budou individuálně plašit kosatky, a pokud ano, rozhodně u toho chci být, že je nechci nijak podceňovat, ale v tomhle směru bych si spíš vsadil na ty kosatky, protože ty bývají na rozdíl od zelených aktivistů alespoň inteligentní. Slečna moje prohlášení statečně vyignorovala a zeptala se mne tedy, jak to se svým příspěvkem vidím. Odpověděl jsem, že mi připadá pitomé si kupovat nějakou službu, o kterou nestojím, a nejspíš ani ty tučňáci ne, a že v zásadě nevidím žádný důvod, proč zrovna já bych měl nějakému lachtanovi na druhé straně polokoule, sponzorovat žrádlo.

Slečna na mne koukala s otevřenou pusou, nicméně i naštěstí přijela tramvaj a já jsem vypadnul pryč.

Bohužel, mému utrpení ten den ještě neměl být konec.

Posledním hřebíčkem do rakve mojí trpělivosti byl jakýsi mladík, který mne odchytil hned na další zastávce tramvaje a zeptal se mne, zda bych nechtěl být přítelem dětí Unicef. Pohlédl jsem na něj poněkud skepticky a zeptal se, zda mu přijde, jestli vypadám jako irský katolický kněz. Mladíka to poněkud rozhodilo a odvětil že nikoliv, takže jsem dodal, že být přítelem jakýchkoliv dětí v mém věku mi připadá poněkud zavádějící, a nevím proč mi to celé kapku zavání pedofílií. Panáčkovi jsem tím očividně poněkud sebral vítr z plachet, nicméně řekl jsem, že když už je tady, že by mi možná s něčím mohl poradit. Zda náhodou neví, kde bych se mohl oficiálně zaregistrovat jako nepřítel kohokoliv z Unicef, na kolik by mne to přišlo, a jestli bych také nafasoval nějakou placku, či nášivku, kterou bych v tomto případě byl ochotný i nosit, protože by se tím mohla zvýšit šance, že by mi on i ostatní žebravá pakáž mohli dát na chvíli pokoj.

Poslání z dnešního článku je asi jen jedno. Pokud hodláte někoho pumpnout o peníze, je celkem zbytečné to maskovat za dobré úmysly. Stejně to nefunguje a pokud už máte potřebu lézt lidem na nervy, čiňte tak na úřadech a podobných vládních institucích, protože tím tak nějak morálně alespoň srovnáte skóre.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. Lokchen K. Lokchen | 16. března 2017 v 7:14 | Reagovat

I Vy jeden! Žádný pochvalný komentář? Esli Vy jste nezabrnkal na sociální cítění mírotvorných zachránců planetárního blaha. Za mě 100 bodů a bonus za přítele dětí a polednici.
Zdravím a děkuji. K. Lokchen

2 Polgara Polgara | Web | 16. března 2017 v 14:40 | Reagovat

Článek mi mluví z duše. Tak nějak si říkám, že by si měl Cholerik zajít na Staromák. Oproti tomu je trasa Karlák-Pavlák procházka růžovou zahradou. :-D
Se mnou už to Greenpeace dávno vzdali. :-D

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. března 2017 v 19:17 | Reagovat

Hele, tak si příště vem nějaký antiparazitika. Třeba to pomůže. ;-)

4 Cholerik Cholerik | 16. března 2017 v 23:12 | Reagovat

Verte mi, ze by svet byl mnohem hezci misto, kdybych podobne clanky nemel potrebu napsat. Ale obcas mi to prijde opravdu trochu moc.

[3]: Poslyste, to zni docela zajimave:-D Doporucite mi kalibr ? V tomhle ohledu nehraju na zadnou falesnou skromnost - pokud to zabere:-D

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. března 2017 v 23:20 | Reagovat

[4]: No nejšetrnější bude zahraniční lék, Antipolednicus-Viridis (echt kvalita!), ale je pouze na předpis. ;-) :-D

6 Báša Báša | 18. března 2017 v 2:42 | Reagovat

V tomto směru jednoznačně preferuji Svědky Jehovovy. S těma je alespoň sranda. Kdysi v šerém dávnověku zjistili, že mám nezletilou dceru a táhli se k nám jak Bureš za dotacema.Těch jse se dotazoval, jak že to bylo s tou tiskovou chybou v Bibli, nebo proč se všemocný Bůh nedokáže vyrovnat s ďáblem a jestli to teda není tak, že není boha kromě Satana. Později mi pak formou názorné demonstrace poskytli užitečnou informaci o skupinovém padání ze schodů a jeho dynamice. To když si mysleli, že ještě nejsem doma a otevřela jim dcera. Něco podobného se ostatně přihodilo, když předloni v dubnu přišli popeláři pro příspěvek na Silvestra.

7 Cholerik Cholerik | 18. března 2017 v 20:49 | Reagovat

[5]: :-D

[6]: :-DDD Ja bohuzel bydlim v prizemi, ale i tak je to celkem inspirativni:-DD

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. března 2017 v 23:35 | Reagovat

Já mám naštěstí chromého bratra :-)
vždycky se ptám, jestli z toho bude mít něco on a většinou se dozvím, že určitě taky :-)
Dávají prý příspěvky na vozík, na auto...
Ovšem na tohle všechno už má brácha příspěvek od státu, tedy prachy z daní a od organizací nikdy neviděl ani korunu...
Většinou říkám, že dám ty prachy radši bráchovi rovnou :-)
Ti, co vybírají pravidelně, už se mi vyhýbají :-)

9 Skříteček2 Skříteček2 | E-mail | Web | 19. března 2017 v 15:10 | Reagovat

No jo, toho pána na slintáku mi vždycky bylo líto. Tak už asi moc nebude. :-|

10 m. m. | E-mail | Web | 20. března 2017 v 13:36 | Reagovat

Amen. Já bydlim na Pavláku a všechna tahle žebrota je bohužel téměř nezbytnou a dennodenní součástí tamního koloritu. Nejvíc mě to vždycky vytáčelo, když jsem tamtudy chodila do práce. Ráno jdeš makat a vidíš bezďocha, jak leží u zdi a žebrá. Nebo tě rovnou otravuje. A večer se vracíš naprosto mrtvej z práce a ten hajzl tam furt jenom leží nebo otravuje. Jako já do tý práce nechodim proto, abych cestou domů odevzdala ty těžce vydělaný kolečka někomu, koho vůbec neznám, a kdo si to podle mě v nejmenším ničím nezasloužil. Protože jako proč, protože si řekl? Ať jdou někam.

A nevim, jestli jsou horší smradlavý ožralý bezďoši nebo tyhlety všechny Greenpeace a zvířátkový/charitový zrůdy, který mě přesně těmahle vyděračnejma demagogickejma větama vždycky spolehlivě naserou. Ignoruju je všechny dohromady, jak jen to jde, ale zásadně se mi nelíbí, že je to vlastně naprostý porušování mojí svobody normálně v klidu dojít na zastávku, a ani nemusej bejt tak vlezlý a nabourávat se mi vyloženě do mýho osobního prostoru. To když někdo udělá, tak mám fakt co dělat, abych nevylítla.

Co se týče slečen s deskama, vždycky mi to ještě ale připomene tátu, kterej jednou ztratil trpělivost s takovou slečnou, která se ho už potřetí toho dne ptala, jakého má operátora, a odseknul, že úplně normálního, šestnáct centimetrů. Slečnu tím naprosto odzbrojil, ztratila řeč a on mohl v klidu pokračovat.

Kamarádky táta se zase jednou obořil na pouličního prodejce voňavek s tím, že to radši bude smrdět.

11 Cholerik Cholerik | 21. března 2017 v 15:27 | Reagovat

[10]:To jsem rad, ze to nekdo nima stejne. Ale reknu ti, ze 16 cm operator me totalne rozbil. Zacit se tlemit na autobusovy zastavce nahlas, to uz se mi dlouho nestalo:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama