Důsledky vnitrokuchyňské palby

22. března 2017 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Dnes ráno přišel Terezčino otec konečně do práce. Měl ruku na pásce, obličej měl jednu velkou podlitinu a vůbec celkově vypadal jako někdo, kdo přinesl cheesburger místo hamburgeru, Conoru McGregorovi. Tvářil se docela dost podrážděně, řekl že o tom nechce mluvit a zmizel v kanceláři. Pravil jsem tedy ke slečně na recepci, že jsem netušil, že Terezčino matka to s tou držkovou myslela až takhle na vážno, že tohle bude ještě hodně zajímavé, a že se pokusím zjistit podrobnosti. Slečna recepční suše zkonstatovala, že by to pro ni osobně nebylo až takové překvapení, ale i tak by ji zajímalo, jaké to je upadnout do míchačky na beton, a tedy je na nějaké podrobnosti zvědavá.

Takže jsem vnikl do kanclu, posadil se za svůj stůl a zahleděl jsem se na kolegu. Docela jsem si to vychutnával, protože v rámci mého hobby přicházím občas do práce pochroumaný spíše já, nicméně, i když se mne Terezčino otec snažil ignorovat statečně, po pár minutách to vzdal a dotázal se mne, zda takhle čumím na lidi normálně, nebo jestli si tohle trénuji na profilovku. Odpověděl jsem tedy, že jsem docela rád, že nemusím do Kolína, protože tam se teda musí dít věci, že Bronx je proti tomu nejspíš něco jako piknik pro amatéry, ale že už asi tuším, kde příště uspořádat pro svoji skupinu hru ve stylu "Kdo přežije ?"

Terezčino otec si odfrknul, prohlásil, že všichni doktoři jsou k ničemu, protože čekat na ošetření je očistec, a že je osobně přesvědčený o tom, že nejméně polovina z nich sází na to, že většina pacientů sroste přirozenou cestou v čekárně. Odpověděl jsem, že ať si z toho nic nedělá, protože mám kamaráda který dělal na pitevně, a v drtivé většině byla jako příčina úmrtí uvedeno, že pacient nestačil včas odehnat lékaře. Naštěstí to bylo psáno latinsky, takže veřejnost není nijak znepokojena, ale stejně by mne zajímalo, proč jsem musel tak na rychlo odjet do Maďarska, zvláště proto, že by to zajímalo i Evu a já bych docela nerad dopadl podobným způsobem.

Kolega se zamyslel, pravil, že by to nejspíš asi trochu osvětlit chtělo a následně mi vylíčil, jak k tomu zranění vlastně přišel.

Byla neděle a Terezka s maminkou byly domluvené, že odpoledne zajdou za babičkou a dědou, že babička má narozky a tedy je na místě na to nějak zareagovat. Kolegovi se do této společenské návštěvy moc nechtělo, takže se domluvil s Terezčino mamkou, že tentokrát vynechá, protože už jí k narozeninám popřál telefonicky, navíc v televizi jde fotbal a alespoň si udělá klidné odpoledne. Terezčino matka s tím v zásadě neměla problém, jen požádala kolegu, aby zatím vyluxoval a dal kočce prášek na odčervení. Že micina je v pohodě, a když jí to namíchá do žrádla, že to zblajzne a všichni budou spokojení. Takže kolega slíbil, že to všechno udělá, protože se to zdálo být celkem jednoduché.

Bohužel se Terezka nějak zdržela na tréninku, takže přiletěly s maminkou jako vichr z hor, Terezka hodila všechny věci na paintball na stůl v kuchyni s tím, že si je později uklidí, bafli kytku s dortem a zmizely na druhý konec Kolína. Terezčino otec se tedy rozhodl, že to s tou kočkou vyřídí hned, aby pak měl klid na televizní přenos, ukryl prášek do kočičí kapsičky, tu položil na zem a odešel. Když se šel podívat, jestli jeho lest zabrala, jak asi správně tušíte, miska byla vylízaná do čista a jediné, čeho se ta chlupatá bestie ani nedotkla, byl ten prášek.

Kolega se tedy rozhodnul, že to do té mrchy natlačí, ať se jí to zamlouvá nebo ne, bafnul kočku a i když věděl, jak takové věci normálně dopadají, nacpal jí prášek do tlamičky a držel ji tak dlouho, dokud nebyl přesvědčený, že je uvnitř kočky. Když se tak stalo, šel si do lednice pro pivo a nahodil televizi. Kočka samozřejmě na celou věc měla vlastní názor, takže po nějaké chvíli kolega slyšel, jak zvrací na podlahu, protože nechat si nacpat prášek na odčervení je něco, za co se automaticky chodí do kočičího pekla. Kolega si povzdychl a protože fotbal ještě nezačal, rozhodl se, že to alespoň uklidí.

Takže když vešel do kuchyně, kočka okamžitě věděla, že tím že prášek vydávila zřejmě celá věc nekončí a snažila se zdrhnout. Kolega za sebou sice zavřel dveře, ale i tak odchytit kočku v prostoru kuchyně není úplně snadná záležitost. Kočka navíc začala panikařit a lítat všude možně, jako by jí šlo o život a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Při jedné únikové akci se jí nějak podařilo odrazit od stěny a skočit na stůl, přímo do hromady Terezčiných věcí. Asi se jí nejspíš povedlo kopnout do spouště, protože paintballová zbraň vypálila, takže Terezčino otec dostal jednu na solar, jak se s heknutím předklonil, koupil druhou mezi oči a další kulička už se rozprskla o nově vymalovanou stěnu kuchyně. Nevím, zda Vás někdo trefil paintballovou pistolí, ale ono to docela bolí a kolega je spoustu věcí, ale odolnost hráče amerického fotbalu tedy rozhodně nemá. Takže si s hekáním snažil vytřít barvu z očí a podvědomě zamířil k umyvadlu, když vtom si našlápl na kočičí zvratky a svět se mu rázem proměnil v rychlobruslařskou dráhu. Pokusil se ještě v pádu zachytit za židli, kterou se ještě v závěru fláknul do čela, a pak už jen cítil bolest v pravém rameni. Jako bonus samozřejmě ještě dopadl na vysavač, respektive na papírový pytlík připravený k vyhození, takže uslyšel cosi jako "puf" a následně se celá kuchyně zahalila do výsledku dvou týdenního luxovacího úsilí.

Kočce se podařilo skočit na kliku a zdrhnout z kuchyně, kolega ležel na zemi, částečně pokrytý barvou a částečně produkty kočičího trávícího systému, pozoroval strop a pomalu se snášející prach se stopou chlupů, a kladl si otázku, zda má tohle všechno zapotřebí.

Protože však platné zákony vesmíru fungují naprosto precizně, v zámku zarachotili klíče a vešla Terezčino matka, která si zapomněla v obýváku mobil. Při pohledu na kuchyň, momentálně laděnou do postapokalyptického stylu, se opřela o futra a strávila chvilku dumáním. Pak řekla, že se ani nebude snažit přijít na to, co se tu vlastně stalo, ani proč je ve stěně ta díra, a že se jen omezí na otázku, z jakého důvodu visí kočka v obýváku na garnýži hlavou dolů, a proč je tam přilepená jako puberťák na výloze s dámským spodním prádlem.

Kolega si povzdychl a zeptal se, zda by nevadilo, kdyby ho Terezčino matka hodila po cestě k prarodičům ještě do nemocnice, že ho to rameno vážně dost bolí - a tím v podstatě tato akční vložka skončila.

Poslání z dnešního příspěvku je myslím patrné. Pokud budete experimentovat s kočkou na bázi vylepšení jejího zdravotního stavu, ujistěte se raději dopředu, že je Vaše zvíře ateista.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 22. března 2017 v 16:09 | Reagovat

Před x rokama, když jsme s mámou začínaly s kočkama, jsme si taky užily všechny tyhle klasické okřídlené kočičí historky. Schováš jí prášek do talířku masa, vyžere všechno maso, jen ten prášek tam zůstane. Zabalíš to do dalšího kusu masa, stejně to vyplivne. Když už to do ní násilím narveš, natruc to vybleje. Prostě klasika. Ale postupem času nevím, buď si ty mrchy zvykly a další generace už byly poučené a nedělaly potíže, nebo jsme na to nějak přišly, prostě už v tom vůbec nevidím problém a kroutím hlavou, když čtu podobné články. Ale zase, jak říkám, učený z nebe nespadl a taky jsme si to zažily, takže soucítím :D A doporučuju podavač tablet. Je to taková stříkačka, na jejímž konci jsou kleštičky, do nichž zasuneš pilulku, vložíš kočce bokem do tlamy a jak to zmáčkneš, vystřelí jí to tabletu do krku a kočka je z toho tak v šoku, že se tak akorát oblajzne a je hotovo, o ničem neví. Samozřejmě se může stát, že narazíš na protřelou svini, která se stejně natruc vyzvrací, ale myslím, že to kouzlo spočívá právě i v tom, že je to rychlé a že tu tabletu ani neochutná, takže o ní neví. Každopádně s tím slavíme velké úspěchy už nějaký pátek a určitě je taky fajn, že když už by měla kočka potřebu do něčeho v tu chvíli rafnout, tak to většinou schytá právě ta stříkačka, kterou má v hubě.

2 Polgara Polgara | Web | 22. března 2017 v 17:04 | Reagovat

Článek je naprosto perfektní. Terezčino otec dostal koukám na přes držku od kočky docela solidně. Ale znám to. I když, my už našeho drahouška umíme zpacifikovat tak, že jen bezmocně bručí.
Jooo, paintballovou pistolí to bolí, člověk z toho má spousty modřin. Vím to, zažila jsem to. I když, když o tom tak přemýšlím, tak to víc bolelo kamaradá, který dostal přímej zásah do koulí :-D

3 Cholerik Cholerik | 22. března 2017 v 17:13 | Reagovat

[1]:No hele, ja mu to pretlumocim, ale moc sanci tomu nedavam. Pri jeho sikovnosti bude rak, kdyz si s tim vystreli jenom jedno voko.

[2]: Kdybych to nevidel pred sebou (myslim Terezcino otce), taky si budu myslet ze jde jenom o Urban legend. Halt kocky se nezdaj.

4 Crones Crones | E-mail | Web | 22. března 2017 v 18:21 | Reagovat

S koucourama prášky byly vždycky vpohodě, stačilo je vyhrabat/najít mezi polštáři, otevřít tlamu, dát prášek, hotovo. Ale dáváat prášek kočce, to se neobejde bez kožených rukavic ikdyž už je omotaná dekou a leží na ní zbytek rodiny...Takže chápu, soucítím a potutelně se směji, že se to tentokrát vyhlo nám :D

5 Báša Báša | 22. března 2017 v 22:51 | Reagovat

Vidím, že neznáte Rodinovo sousoší Muž Dávající Kočce Pilulku ((c) Terry Pratchet: Opravdová kočka).

6 Lukas Lukas | Web | 25. března 2017 v 12:01 | Reagovat

[4]: Váš komentář mě fakt teďka pobavil :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama