Podmínky nasazení brokolice

15. února 2017 v 12:00 |  Zápisník cholerika
(Jakkoliv to nerad dělám, dnešní článek se prostě bez přesné citace neobejde a i když se pokusím většinu věcí "vypípat", nemyslím si, že to zvládnu úplně všechno. Takže obligátní varování - článek bude nejspíše obsahovat sprostá slova a nevhodné příměry, což doufám, že laskavý čtenář promine. Opsáno tradičně od života samotného, nicméně mi to přišlo natolik zásadní, že se o tom zmínit prostěmusím.)

Možná mi dáte za pravdu, když řeknu, že jsem přesvědčený podobně jako kocour Garfield, že nejhorší den z celého týdne je pondělí. V pondělí (a pak ve čtvrtek) se totiž odehrává nejvíce dramat a lidi jsou obecně na zabití - tedy o něco více než obvykle. Nebo - možná nejsou, ale při pondělku býváte těmto zhusta násilným úvahám ponejvíce přístupní. Myslím si, že důvodem je fakt, že je člověk unavený po víkendu. Protože když nemusíte trčet v zaměstnání, musíte pak stihnout najednou víc věcí dohromady, což je poněkud únavné. Dá se tedy říct, že dobře naplánovaný víkend Vás dokáže vysílit daleko víc, než výšlap na Mount Everest s kovadlinou, a půlkou šmoulí vesnice v v báglu, tedy za předpokladu, že jste si v pátek dali soukromý závazek, že tento víkend opravdu, ale opravdu nebudu nic řešit. Že opravdu zvládnete nic nedělat, vyprat prádlo a vyluxovat počká, pořádně se vyspíte, a už když si tento seznam začínáte rovnat v hlavě, je Vám naprosto jasné, že nic z toho rozhodně neklapne. Pondělky jsou prostě problém obecně a nemyslím si, že by z toho bylo nějaké smysluplné východisko.

Tak tohle mi zhruba běželo hlavou, když jsem se vracel kolem jedenácté od klienta. Seděl jsem v tramvaji, koukal na šedivou Prahu, dumal o nejlepším průmyslovém využití sušených a nadrcených syslů, když tu přistoupila nějaká podivná punková matka s kočárkem. Zaparkovala se na sedačce naproti, doplnila tekutiny z nějaké PETky s čajem, bafla mobil a ponořila se do virtuálního světa. Podle výrazu a celkového vystupování vypadala na to, že žere pilulky na kvasinkovou infekci jako lentilky, a i když neřekla ani slovo, takové věci jsou občas prostě patrné.

Potíž byla v tom, že nejspíš PETku s čajem nedotáhla, hodila ji do prostoru s potomkem a oddala se svému mobilu. Gravitace spolu s čajem a s kýváním tramvaje začala fungovat v rámci známých přírodních zákonů, takže čaj začal vytékat skrze kočárek na zem. Dítě bylo zřetelně v limbu, takže jsem pozoroval rozrůstající se kaluž a přemýšlel o tom, kolik stanic ještě potrvá, než mi komerční úspěch kombinace Cukr & Axis Chemicals, zasáhne kožené boty.

Když už se čaj blížil v množství ne zrovna malém, přistoupil jsem ke slečně a zaklepal ji na rameno. Ta vykulila oči, sundala si sluchátka z uší a upřela na mne telecí pohled čerstvě vyoraného rejska. Informoval jsem ji tedy, že ji rozhodně nechci nějak znepokojovat, ale že ji poměrně dost silně prosakuje potomstvo, a že i když toho o PH novorozeňat moc nevím, že jsem nedávno viděl Vetřelce, a tedy tuším, jaké takovéhle věci mohou brát konce.

Slečna na mne vrhla nechápavý pohled, nicméně po mém gestu směrem k podlaze zaúpěla, a vrhla se ke kočárku. Okomentoval jsem to slovy: "No jo, lítá to z něj jak z Niagáry, co ? To budou ledviny, bráchancovo kluk na to taky trpí.", ponechal slečnu ve stavu existencionální nejistoty a odešel na firmu.

V kanceláři jsem zastihnul Terezčino otce, který vypadal silně pohoršeně. Zrovna sledoval nějaké zprávy a prohlásil, že se s tím terorismem už konečně musí něco udělat, protože takhle to už fakt dál nejde. Odpověděl jsem tedy, že nechápu, co je v tom v podstatě za problém, že by stačilo na Rakku vysypat půl tuny brokolice, protože ta jak známo zadržuje volné radikály. Dodal jsem ještě, že kdyby se dala nějaká varianta nemoci šílených krav aplikovat i na kozly a osly, to jest, že by si ten partnerský sex prohodili, spousta z bojovníků by nejspíš ztratilo ten pravý zápal pro věc, zejména při bohoslužbách, což by celou věc mohlo poněkud uspíšit. Kolega pravil, že je to poměrně nosná představa, že doposud znal pouze přísloví o silnějším psu, ale tohle by mohlo fungovat také.

Následně pohlédl na hodinky, pravil, že je čas oběda a tedy zda by se mi nechtělo někam zajít na jídlo. Řekl jsem, že ještě moc hlad nemám, ale v blízkosti otevřeli novou polívkárnu, a tedy, zda by se mu nechtělo mrknout tam. Terezčino otec pravil, že to tedy asi odložíme na jindy, protože je domluvený se svým bratrancem zajít po práci na pivo, a tedy si je více než jistý, že ho po příchodu domů bude rozhodně čekat držková a čočková.

Vrcholem pondělní produkce měl však být náš kolega z hotlajny. Asi už jsem se o něm zmínil - je to ostravák, pro něco krajově slangového opravdu nejde daleko, a ke všemu je to dvoumetrová hora svaloviny, která svým naturelem trochu připomíná Krakatou před výbuchem. Krátce po našem dialogu přišel za námi do kanceláře, že má technický problém s naším rozhraním, a tedy by to s Námi rád konzultoval. Pustili jsme se tedy s Terezčino otcem do rozboru, kde že by mohl být zakopaný pudl, případně jeho jádro, když kolegovy z HotLine zazvonil telefon. S rozpačitým úsměvem hovor přijal, a i když jsem viděl hodně hereckých produkcí, odehrávalo se mi přímo před očima něco neuvěřitelného.

Kolega úplně zjihl, a následně jsme slyšeli jak říká:

"Ne, jasně broučku. Jo, ano určitě jo. Ne vůbec mi to nevadí. Ne, to je v pořádku, to chápu. Ne fakt to není problém. Taky tě miluju miláčku. Ne vážně, to je v pohodě. Miluju tě lásko." načež zavěsil.

Vzduchem se rozvonělo jaro, andělíčci nasadili na bendžo nové struny a na luky se srdíčky nové tětivy, když po chvíli kolega vší silou švihnul mobilem o zem, a kopancem ho následně poslal proti zdi, kde se rozletěl na tisíc kusů. Následně celou pobočkou otřásal jeho řev:

"P*ča, b*bá de*ilní, to ta k*áva fakt nemůže dvacet minut počkat ?? Se*u na to, se*u nato, fakt na to m*dam, nikam nejedu, volám Kamila a Přemka, zůstávám v Praze a jdeme večer s Chochačkou strašně lejt!!"

Pak prokopnul ještě kontejner, který mu stál v cestě a oddusal z naší kanceláře.

Pohlédli jsme na sebe s Terezčino otcem, pokrčili rameny a dál se věnovali práci.

Pondělky jsou prostě drsné a i když máte dojem, že Vaše vztahy jsou náročné, buďte v pohodě. Protože ve většině případů Vás nejspíš jeden telefonát nebude stát nový mobil.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 16. února 2017 v 9:40 | Reagovat

Umírám smíchy u volnejch radikálů, držkové a čočkové :D Nechápu, kam na tyhle věci chodíš.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. února 2017 v 16:07 | Reagovat

Vždycky v úterý vzdychám, že už aby bylo středeční poledne.
A pak si nevzpomenu...
To jsem celá já.
Ale to je fuk, který den prochechtám :-)
Takže děkuji :-)

3 Cholerik Cholerik | 16. února 2017 v 22:43 | Reagovat

[1]: To je jednoduchy:-) Zkus bejt pretazena, nevyspala, pod permanentnim stresem a uvidis, co z Tebe bude padat za veci:-)

[2]: Diky:-) Tak snad mi zachovate prizen i dal:-) Ale priznam se, ze nejak posledni dobou prestavam kvuli praci stihat.

4 Polgara Polgara | Web | 17. února 2017 v 12:54 | Reagovat

Někdy Cholerikovi závidím. Jemu jednoduše stačí vyjít na ulici a články se mu píší samy :-D
Mhm, brokolici bych mohla využít na svoji ségru. Maminka zírající do mobilu je bohužel docela častý jev.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama