Důsledky extravagantního výběru

19. října 2016 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Počátek dnešního pracovního dne ve mě vzbudil celou řadu úvah na téma, o kterém bych se rád zmínil. Vrtá mi to už delší dobu hlavou, a rád bych i v tomto případě dospěl k nějakému závěru, i kdyby tím závěrem mělo být konstatování, že to žádné řešení nemá.

Totiž co se stalo.

Do práce mi to trvá zhruba 30 minut tramvají, a teď díky EET všichni lítáme jako hopík na cracku, který někdo nedopatřením zapomněl vyndat z odstředivky. To se bohužel začíná pomalu projevovat na celkovém stupni únavy materiálu, a v zásadě i obecnému nadšení pro vládní experimenty, které prostě přebíráte od klientů, kteří jsou jeho terčem. Já osobně o tom také valné mínění nemám, ale firma z toho má peníze, a tedy k tomu formálně nemohu zaujmout jiný, než neutrální postoj.

Každopádně -poslední dobou cestu do práce využívám zejména ke spánku. Samozřejmě tak činím za předpokladu, že urvu nějaké místo k sezení, nepilotuji zrovna firemní vůz, nebo když se nějakému řidiči tramvaje mne nepovede sestřelit na podlahu, jak jsem se již zmínil minule. Takže jedu ráno tramvají, polodřímám, když ke mne poměrně hlasitě doletí následující oznámení:

"Masáku, ty debile, přestaň tahat a sedni si už laskavě na prdel."

To ve mě vzbudilo celou řadu otázek.

Když pominu fakt, že někdo požaduje po Muchomůrce z čeledi štítkovitých, aby přestala vykazovat nějakou silovou aktivitu - a následně, aby použila část anatomie, kterou prokazatelně nemá, proč tak činí v tramvaji, v sedm hodin ráno.

Dumal jsem o tom poměrně dlouho, až mi to nedalo, otevřel jsem oči a zjistil jsem, že Masák je ve skutečnosti pes. Byl připřažený k nějakému kočárku, kde se ho jeho odredovaná majitelka snažila nějak umravnit, což se očividně nelíbilo ani jedné ze zúčastněných stran.

Nicméně mne to přivedlo na úvahu, proč dávají majitelé svým mazlíčkům tak zavádějící jména.

Víte - vždycky jsem byl přesvědčený, že se v mém okolí pohybují převážně příčetní lidé. Když ale přihlédnu k tomu, jak svoji zvířenu pojmenovávají, začínám o této teorii mít určité pochybnosti. Sice chápu, že jména zvířat nejspíš nemají zákonitosti přísné logiky, a někdy vznikají na základě asociací - nicméně by mne občas zajímalo nahlédnout do mysli těch, které zrovna tohle vymýšlejí.

Pravdou je, ze Madlenka pes, Máň želva, nebo kočka, která nám s Evou dovolila u sebe v bytě bydlet (pojmenovali jsme ji Esmeralda Zlopočasná), z toho vyšli ještě celkem docela dobře. Potkal jsem však i jména, která mi moc ke druhu nepasovala, ale nikdy mne v zásadě nenapadlo pátrat po jejich původním významu.

Takže znám Žolíka (kůň - a asi nejspíš kluk, protože holku bych tipoval spíš na Harley Quinn), Grizzlyho (sklípkan), Himmlera (potkan), Kyselinu (kočka), Brko (gekon), Tirpitze (perlorodka), Žížal (krajta - a nejedná se o překlep, protože je to prý kluk, i když teda fakt netuším, jak se to v těchto případech pozná). Namátkou si ještě vybavím Teflona (fretka), Pralinku (kráva, což není žádný jinotaj, ale to, co poskytuje ve face-to-face módu mléko) a pak nesmím zapomenout také na Přestaňokamžitěhrabattymalejhajzlenebotěpřísahámbuhspláchnuuždozáchoda, což je Křečík džungarský.

Divné je na tom to, že většina z nich na to jméno slyší, nebo minimálně na něj reagují. U té perlorodky si tím sice nejsem tak úplně jistý, nicméně se zdá, že se tím jménem už smířila a tedy v tomto směru nevykazuje žádné větší potíže. Jak je to přesně u koček také nevím, vypozoroval jsem, že reagují na své jméno selektivním způsobem, nicméně to přisuzuji faktu nedokonalosti lidské mluvy. Pokud by totiž lidská řeč byla podle pravidel kočičí fonetiky, nejběžnější jméno kočky by znělo zřejmě jako zvuk zabuchnutých dveří u lednice, protože na tento zvuk kočka reaguje okamžitě, i uprostřed kryospánku, v sondě obíhající Jupiter. Tři dny po klinické smrti.

Nicméně nejpodivnější pojmenování zvířete, se kterým jsem se setkal bylo Juchajda. Juchajda byla kočka, ve vesnici kde máme chalupu, pojmenovala ji tak blízká sousedka, i když tedy vážně netuším proč. V každém případě byla Juchajda skalním archetypem obecní kočky, tedy pravidelně těhotněla několikrát do roka, nechala se přikrmovat celou vesnicí a vůbec, kdykoliv přišla na inspekci, působila tak, že patří výhradně a výlučně k Vám.

Díky tomuto stylu života, se Juchajda samozřejmě několikrát do roka nevracela domů právě na čas, což její majitelku dohánělo k občasným záchvatům hysterie. Tedy jednoho letního večera, když se Juchajda neobjevila do deseti večer, začala majitelka obcházet celou vesnici s pokřikem "Juchajda! Juchajda! Kde je ta debilní kočka !"

To by samo o sobě nebylo zase tak zlé, kdyby shodou okolností na dolním konci vesnice neměl jeden nadšenec na víkend pozvaný taneční folklórní sbor, kterého byl členem, na grilovačku. A na horním konci vesnice zase využila dcera majitelů domku faktu, že odjeli na Jadran, a uspořádala pro sebe a partu punkerů mejdan. Obě party byli už patřičně připité, takže po čtvrt hodině hledání kočky se rozhodli nezávisle na sobě Majitelku patřičně podpořit. Tady ozvalo se odkudsi majitečino zoufalé "Juchajda!", a hned vzápětí na to Juchajdá! řev od punkerů, následujícím Juchajda!Juchajda!Héééj!, z druhého tábora.

Neskutečný kravál se linul celou vsí, vzhůru byli všichni skoro až do půl čtvrté do rána, i když to majitelka kočky vzdala někdy kolem půl jedenácté. Stačilo totiž, aby se na chvíli jeden, či druhý tábor odmlčel - a začalo juchajdování nanovo. Samotná kočka, nositelka jména se mezitím vrátila sama domů, spala na křesle, kde ji majitelka vyčerpaná nočním pochodem nalezla.

Tu noc padlo hodně Juchajdá, a ještě víc slangových termínů od probuzených vesničanů, nicméně ty samozřejmě uvádět nehodlám.

Každopádně poučení z dnešního článku je jasné. Pokud toužíte pojmenovat domácí zvíře nějak extravagantně, dělejte to prosím s rozmyslem. Muže se totiž stát, že pro samou popularitu nebude vědět kam dřív skočit, a nemůže to skončit jinak, než jeho zklamáním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. října 2016 v 13:23 | Reagovat

Sousedi měli kočku, co se jmenovala Číča, ale na tohle jméno tak nějak neslyšela. Je zvláštní, že minimální úprava stačila a kočka přiběhla vždycky. Stačilo jen první písmenko zaměnit za P.
Nezapomenu na sousedku, jak běhala po ulicích a volala svou kočku...
Taky jsme měli sousedy se psí smečkou.
Nepamatuju se, jak se který jmenoval (nepamatuju ani, jak se jmenovali sousedé, my je nazývali po psech), ale všichni na každého ze psů volali jen tím, co od něj při venčení požadovali.
Velice úžasná v¨byla jejich nejmladší, holčička asi čtyřletá, vychrtlá a s něžným obličejíčkem, jak běhala po zahradě a volala "Hovno, Hovno".
Celkem logicky jsme jim začali říkat "Hovnovi".

2 Cholerik Cholerik | 19. října 2016 v 22:56 | Reagovat

[1]: No ...
Uznavam, ze s prihlednutim k teto optice, moji znami nejsou magori, ale kreativci:-D Diky za obnoveni duvery v jejich zpusob uvazovani;-) Pravda, neni tak primocare, ale stejne - pri nejake prilezitosti se jich na duvod pojmenovani svych mazlicku rozhodne mam v planu zeptat ...

3 m. m. | E-mail | Web | 21. října 2016 v 20:41 | Reagovat

Vždycky se mi líbilo v takových těch internetových radách, jak někoho vytočit "Pojmenujte svého psa Pes". Nevím sice, proč by to mělo někoho vytočit, ale vždycky jsem se bavila tou představou, že bych fakt měla zvíře se stejným jménem. V praxi je to ovšem samozřejmě blbost a člověku to už ani nepřipadá vtipné, spíš by si připadal retardovaně. Zvláštní.

Jinak mám coby člen chovatelské stanice šlechtěných koček přístup k repertoáru známých, kočkařů, kde člověk nesmí ani ty katalogy otevírat (na výstavách), nebo by si ukroutil hlavu. Co ty lidi jsou schopný dávat kočkám za jména, a ještě kolikaslovný... s těma našima Peanutama (říkali jsme mu Buráček, byl boží), Percyma, Oféliema nebo Synthiema jsme ještě silně normální.

4 Báša Báša | E-mail | 21. října 2016 v 21:34 | Reagovat

Nevim, co je na zvířecích jménech divnýho. například my máme desetikilovou modrou britku a ta se jmenuje Koukejspadnoutztýposteletymrchonežsiztebeudělámledviňák a králíka, kterej se jmenuje Aleužmazejdotýklecetyušatejneřáde. A za dob mého dětství jsme se přátelili s jakousi rodinou Černockejch. To bylo furt samý: že jo Ríšo, viď Ríšo, co Ty na to Ríšo. Vcelku logicky se jim pak říkalo Vitríšovi.

5 Cholerik Cholerik | 22. října 2016 v 22:55 | Reagovat

[3]: To jek za trest, kdyz se to zvire jmenuje neco jako Hector von Presswurst von Duseldorf III a pritom je to velky jako tak, ze tomu napraska i mirne rozladenej potkan. U kocek to zas tolik nevadi, ty na nas stejne prevazne kaslou, ale mas pravdu - k necemu podobnymu jsem dospel taky. Tedy zeznam jeste celkem pricetny lidi:-)

6 Cholerik Cholerik | 22. října 2016 v 22:57 | Reagovat

[4]::-D
jj, mam dojem, ze i u toho krecika je to celkem nejbeznejsi jmeno. Blby je, kdyz pak jdete k veterinari, a on se zepta, jak se pacient jmenuje. Doktor se tvaril hodne divne i na Esmeraldu Zlopocasnou - a to si mysli, ze to kocka koupila jeste docela v pohode:-)

7 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 2. listopadu 2016 v 14:19 | Reagovat

Pojmenovat kočičku Esme Zlopočasná!!! To je dokonalý!

Sedím v mekáči s obrázkem Vetinariho na notebooku a tetelím se štěstím když vidím, že někdo zná Zeměplochu :D

8 Cholerik Cholerik | 2. listopadu 2016 v 19:45 | Reagovat

[7]:To melo nahodou docela racionalni logiku. Kdyz sme ji prinesli prvne, obesla nejdriv celej byt, pak vyfackovala Obrazkovej pruvodce po Zemeplose a shodila ho na zem. Na to odtlapkala par stranek a kdyz byla spokojena, sedla si na obrazek Babi Zlopocasny, stocila se do klubka a usnula. Da se tedy spis rict, ze si jmeno vybrala sama.

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | 14. listopadu 2016 v 11:05 | Reagovat

Kolem domku se nám tu motala kočka....nejdřív jsme se dohadovali jestli to bude Edna (podle Simpsonů) nebo Tereza (spolužačka ze základy od manžela, které říkali číča)...nakonec je to Minerva z čehož vzniklo Minervson a občas jí (ale nevíme jestli je to ona) říkáme Meow..slyší na všechno :-D

Taky jsem kdysi měla pejska (fenku), jmenovala se nějak jinak ale od štěněte jsme jí říkali Krakena - to vzniklo z toho, že z toho vrhu bylo hodně štěňat a když začali běhat bylo to jako "vypustit Krakena"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama