Duben 2016

Selhání časové kapacity

27. dubna 2016 v 12:00 Zápisník cholerika
Dnešní příspěvek bude poněkud odlišný, protože opět mám potřebu se k něčemu vyjádřit a protože média mne nenechají na pokoji, pokusím se jim to oplatit stejnou mincí.

Totiž - ono to má i praktický důvod. Měl jsem připravený původně jiný článek. Nicméně - i když jsem ho asi třikrát přepsal, nakonec jsem ho komplet celý smazal, protože byl na téma městská policie a bezdomovci. A i když jsem se snažil opravdu o velmi lehký tón, už samotné téma docela skřípalo a to poslední o co bych stál, by bylo číst něco, co je samo o sobě tolik depresivní.

Jako další faktor mi do toho celého vlezlo měnící se počasí. Jednak na prudké změny, jako se momentálně dějí, jsem nevím proč, docela citlivý, a druhak to má přímý dopad na náš pracovní kolektiv. Kolegové totiž reagují o něco více příčetněji než já, různě nemocní, případně zůstávají doma s nemocnými ratolestmi, na rozdíl od mojí maličkosti, která jako vůl pořád chodí do práce. Nevím, zda za to mohou litry medoviny prolité mým hrdlem, nebo moje tvrdohlavost - nicméně výsledek je ten, že jsem prakticky dlouhodobě na pobočce sám, a už mi to docela leze na mozek. Šéf se po telefonu a po mailu, tu a tam snaží zmateně cosi řídit, nicméně mu chybí poněkud kontakt s realitou, a začíná být pomalu jasné, že já v duetu pouze s recepční takové množství požadavků, v nějaké historicky krátké době prostě vyřizovat nestíháme. Zarážející je na tom však to, že kolegové i jejich ratolesti odpadávají pouze s jedním druhem onemocnění, které se tak nějak náhodně opakuje. Vytvořil jsem si na to pracovní teorii, že vedoucí pobočky objednal v rámci úsporných opatření pouze jednoho bacila, kterého si navzájem budeme půjčovat. Sice mi poněkud uniká smysl objednávky, ale pravdou je že nejsem členem menežmentu, a tedy to může být nějaký požadavek ze strany EU.

Takže k dnešnímu tématu, které popravdě vytahuji jen proto, abych ho mohl na nějaký čas znovu opustit.

Tak předně - abych nějak přiblížil graficky ideu, kterou jsem nastřelil v minulém článku na téma Deadpool, pro naprosto perfektní pochopení, o čem Deadpool jako postava je, je tento obrázek.


Víc toho asi dodat nelze.

Tím máme kulturu z krku a můžeme se pustit do nekultury.

Pár kamarádů mi nezávisle na sobě přihrává tohle a tohle. Popravdě moc nerozumím tomu, co je na tom celém tak strašně moc překvapuje. Snad i těm nejnaivnějším z naivních musí být jasné, jaká loupežnická lůza bere Evropu útokem, a samotný fakt, jak se o vlastních lidech vyjadřují vládní představitelé zemí, odkud migranti proudí, by měl být jistým vodítkem. Osobně jsem zvědavý, jak dlouho bude platit nejnovější náhubkový zákon, než se sejde dost lidí, aby tu úplatnou verbež po osvědčené české tradici vyházeli z oken na dlažební kostky. Sama Andělína má v tomhle #přijímání celkem jasno, a jedinou otázkou tedy je, jestli to celé vypukne v Německu dřív, než ve Švédsku.


Nicméně některé složky se nehodlají vzdát tak jednoduše, protože celkem správně pochopili, že jim také jde o krk a tak se rozhodli pro proaktivní přístup. Nehodlám to nijak komentovat, nebyl jsem u toho a ani neznám podrobnosti, nicméně zprávu jsem zachytil a je to minimálně na filosofickou úvahu na téma, k čemu by měl stát být vlastně dobrý.

Jakkoliv se to zdráhám napsat, v tomto směru buďme rádi za naše politiky, kteří stihnou rozkrást většinu financí ještě před tím, než se stihnou použít na něco reálného, jako je například ta verbež, co dělá bezplatnou cestovku pro znuděnou partu syřanů.

Ale rozhodně nebudeme končit nějak depresivně. Dostal jsem přihrávku také na tento článek, který mne naopak velice potěšil. Přiznám se, že jsem celý blog nečetl (já to prostě fakt nestíhám ani psát, natož číst ...). Připouštím, že téma blogu je naprosto mimo můj focus, nicméně určitě se najdou lidé, kterým to sedne a docela mne dostal ten moment toho procitnutí.

Poslední věc, kterou bych dnes zmínil je tohle. Docela dost mne to pobavilo, protože to hodně vypovídá o aplikaci inteligence v praxi, nicméně v kontextu celé věci mne daleko víc pobavila reakce českého národa. Něco na tom asi bude.

Úsudek, nechť si laskavý čtenář udělá sám. Informací je plno ze všech stran, ale osobně se domnívám, že i když to moc veselé nebude, Naší domovině se nejspíš hlavní nápor vyhne. Buďme rádi, že jsme chudí a tedy v zásadě naprosto nezajímaví. A už teď je mi celkem líto těch lupičů bez dokladů, zázemí a přehledu o místních podmínkách, protože jestli/až to tady vypukne, jsem hluboce přesvědčený, že je zde daleko víc lidí, kteří milují své psi mnohem více, než migranty, které nikdo postrádat nebude.

Takže na závěr pravdivé poslání:


Takže pokud mi nehrábne, a nebudu příště psát z Bohnic, nebo mne moje tělo samo nevypne v rámci pudu sebezáchovy, snad už konečně dám dohromady něco smysluplnějšího.

*Obrázky i odkazy jsou převzaté z internetu, dokud se to ještě smí. Nejsem jejich autorem, ani komentátorem, protože si myslím, že v tomto ohledu bych byl daleko více sprostý.

Demonstrace neměnných principů

20. dubna 2016 v 12:00 Zápisník cholerika
Jsem přesvědčený, že se lidé nemění. Občas se sice naučí, jak některou ze svých povahových hran poněkud obrousit, nebo si do sebe zabudovat nějaký kontrolní mechanismus, který jim sice zabrání na impuls odpálit naprosté pitomosti, nicméně to neznamená, že tam stále nejsou.

Vím to podle sebe, a nepřímo jsem si tohle ověřil minulý pátek, kdy jsem se řadou podivných náhod ocitnul v jednom autobazaru za Prahou.

Věc, která mne na tom zaujala zpětně byla ta, že prostě kvalitní přihrávce na smeč neodolám, zvlášť, když je mi naservírována podobným způsobem.

Ale abych Vás uvedl do celé věci, protože v tomhle jsem byl skutečně naprosto nevinně, nicméně jsem fakt zvědavý, co z toho ještě bude za následky.

Totiž - otec mého kamaráda dospěl k rozhodnutí, že prodá auto do bazaru.

Tohle rozhodnutí samo o sobě zase tak překvapivé nebylo, spíš bych se divil tomu, kdyby to auto někdo z autobazaru skutečně koupil. Jednalo se totiž o echt ruský výrobek z roku 1990, takže splňoval dnešní kritéria v kategorii tank, ponorka i obojživelné vozidlo. Na pohled to bylo teda hodně retro, nicméně v hodně dobrém stavu, protože kamarádův otec ho zakoupil a krátce na to měl autonehodu, po které už se za volant usednout obával, a tedy ta pancéřovaná mrcha měla najeto jen 35 000 km. Takže prakticky nová. Blbý na tom bylo to, že to ještě nebyl veterán, ale už se na to vztahoval ekologický poplatek, nicméně jsem byl poučen v tom smyslu, že pokud si to zakoupí určitá kategorie invalidů, tak to má bez toho eko, a tedy jim může vůz udělat ještě velice dobrou službu.

Tedy kamarádův otec ho požádal, aby pancéřovanou krávu dovezl někam za Prahu, kde je nějaký autobazar, který ji prodá, což jako hodný syn přislíbil. A že se setkají až na místě, aby mu asistoval při papírování, protože se na to ve svém věku už úplně necítí.

Kamarád samozřejmě řekl, že v tom není problém, že pancéřáka ruské provenience s radostí vezme na její labutí jízdu, a domluvili se na pátek. Mluvil o tom na čtvrtečním tréninku, kde jsem nedopatřením vyjádřil zájem v tom směru, že by mne docela zajímalo, jak tohle vlastně jezdí, protože už jsem řídil skutečný tank, i BVP a Hummer, ale modlu socialistického inženýrství ještě nikoliv.

Některé věci prostě nemáte říkat nahlas.

Takže podle všech platných zákonů vesmíru, se kamarádovi podařilo v práci špatně šlápnout na schodech a pochroumat si kotník. Nebylo to sice nic vážného, nicméně to bylo docela bolestivé a tedy varianta, že by mohl řídit byla naprosto nereálná. Kolem deváté večer jsem tedy zdvihl telefon, kde se na mne obrátil právě onen kamarád s dotazem, zda bych výdobytek reálného socialismu neodřídil do autobazaru. Shodou okolností jsem si na pátek vzal náhradní volno výměnou za opravdu ubíjející víkendovou pracovní akci, nicméně plán jsem měl až na odpoledne, tedy mi pomoc známému nečinila žádný problém. A že pojede se mnou jako copilot, a alespoň se nebudeme nudit cestou autobusem zpátky do Prahy.

Tedy dostavil jsem se podle domluvy do garáže, dostal do ruky klíčky, kamarád usedl na sedadlo spolujezdce - a vyrazili jsme.

Tedy přesněji řečeno, pokusili jsme se o to.

Ruský kolos sice mohutně řval, nicméně stál vytrvale na místě, dokud jsem si nevšil, že tam je něco jako sytič. Protože ještě v dávnověku jsem jako první auto na otloukání také měl něco s podobnou fintou, po chvíli manipulace jsme přeci jen napumpovali motor, a ruský tank se za mohutného řevu pohnul vpřed.

Musím říct, že jízda byla totální horor a že od této zkušenosti beru na milost veškerá vozidla, našeho firemního parku. Sovětský konstruktér získal nejspíše inspiraci z filmu Rychle a Zběsile, přičemž při konstrukci očividně vynechal tu složku Rychle. Auto řvalo jak když Godzillu nakopnete lodičkou do holeně, hulilo jako veliký humanista při návštěvě hospody u Tygra, a mělo akceleraci zhruba asi takovou, jako týden mrtvý tučňák. Navíc tvůrce vozu instaloval mazaně namísto posilovače řízení do volantu, sadu posilovačů rukou pro pokročilé kulturisty HyperArnold 3000, a i když přece jenom nějakou páru mám, dalo to dost zabrat. Tohle trvalo ještě celých pět minut, než mi došlo, že mám sytič zase vypnout. Tedy - ne že by se tím něco změnilo něco zásadního, nicméně poněkud ubylo kouře a my s kamarádem jsme mohli v interiéru vozidla plynule přejít v konverzaci od řevu ultimátnímu, k řevu který se používá pouze o žních.

Nicméně jsme dorazili za Prahu až k místu příslušného autobazaru. Zajel jsem ke krajnici před bazarem a kdybych tvrdil, že jsem si otřel orosené čelo, bylo by to zhruba na takové úrovni přirovnání, jako že piraně svoji kořist jen tak trochu oždibují.

Vytáhl jsem klíčky a dal je kamarádovy do ruky, který se následně vydal do autobazarníkovy boudy s tím, že ať zatím počkám u auta, protože cesta na zastávku autobusu vede stejně kolem, a je tedy zbytečné se nějak nadměrně vysilovat. U boudy již čekal kamarádův otec, takže za chvíli za nimi zapadly dveře, aby se spustil celý odkupní proces.

Opřel jsem se tedy o otevřená dvířka a čekal jsem, až je oba dva autobazar s krknutím opět vyzvrátí. Dal jsem si cigáro a čekal - odhaduji že uplynula asi tak čtvrthodina - když mi kdosi zaklepal na rameno. Otočil jsem se teda a přede mnou stál policista, který byl asi tak o hlavu menší, s velice přísným výrazem a dotazem, zda jsem řidič.

Neviděl jsem celkem žádný důvod proč mu tuto informaci zatajovat a odpověděl jsem tedy že ano. Orgána tato informace zřetelně potěšila a zeptal se tedy, zda si jsem vědom svého přestupku. Odvětil jsem, že nikoliv, tedy za předpokladu, že zevlování před autobazarem nebylo v poslední novelizaci zákona nějakým revolučním způsobem pozměněno. Policista pravil, že mne ty srandičky přejdou, a že už teď mi může slíbit, že to bude pěkně mastný. Následně si ode mne vyžádal řidičák, který jsem mu bez problému poskytl, a i když jsem tušil, kam se situace asi stočí, prostě jsem byl zvědavý, jak moc se obecní Columbo třese na prémie za pokuty. Policejní šotek mi následně přikázal ať mu dám malý techničák, a otevřu mu kryt motoru. Odpověděl jsem, že techničák nemám, a stejně tak nejmenší představu, jak se to otevírá - ale jestli má tuto neukojitelnou touhu, ať si klidně poslouží sám. Policista si zuřivě zapisoval cosi do sešitu a bylo na něm zřetelně znát, že nebýt ve službě, už nadskakuje blahem - nicméně se dotázal, jak je možné, že nemám ten techničák. Odvětil jsem, že nevidím důvod, proč bych něco takového měl mít, čímž jsme mu zřetelně zdvihl o jeden řád dobrou náladu. Příslušník následně začal šmejdit kolem vozu a informoval mne, že technická už propadla v roce 2011, a co že s tím hodlám udělat. A taky ať nepočítám s tím, že v tomhle ještě někdy někam pojedu. Řekl jsem tedy popravdě, že s tím nehodlám udělat vůbec nic, za což jsem byl odměněn uchechtnutím,a dalším řádkem v policajtově zápisníku. Policista mne následně vyzval, ať mu předvedu lékárničku. Sdělil jsem mu tedy, že je to stejné jako s tou kapotou motoru, ale že předpokládám, že je v kufru auta, hned pod dvěma těly, z texaského masakru motorovou pilou. To mi vysloužilo další řádku v notesu, když mi zazvonil telefon. Volal mi z boudy kamarád, že se to celé nějak komplikuje a že to nejspíš bude na dlouho a tedy pokud potřebuji jet, ať na ně nečekám. Pokrčil jsem tedy rameny, vzal si od policisty řidičák, zabouchnul dveře auta a odcházel bez dalšího vysvětlení na stanici autobusu. Policistu to poněkud rozhodilo a rozkřičel se, kam že si jako myslím, že asi jdu. Odvětil jsem popravdě, že jsem o tom vlastně ještě moc nepřemýšlel, ale vzhledem k denní hodině nejspíš někam na pizzu. Příslušník už byl docela vytočený, nicméně mne chytil za ruku a řekl mi, ať si alespoň tedy zamknul auto. Odvětil jsem tedy, že k tomu nemám žádný důvod, protože tohle není moje auto, vyfotil si mobilem jeho služební odznak a oznámil mu, že v zásadě moc nechápu, co tu posledních dvacet minut vůbec řešíme.

Orgán vystřídal na tváři snad všechny barvy světelného spektra, vytrhnul stránku z notesu, zmuchlal ji a zahodil, načež se mne zeptal, proč tedy z něj poslední půlhodinu dělám blbce. Odpověděl jsem tedy, že nic takového nedělám, jen slušně reaguji na jeho požadavky. Dodal jsem ještě, že krom toho mne na něco podobného stejně vůbec nepotřebuje, že v tomhle směru si plně vystačí sám, a že naprosto netuším, jak na takovouhle věc, že bych jezdil takovým vrakem vůbec přišel.

Policejní skřet byl hodně nasranej, a bylo to na něm dost vidět, nicméně byl natolik inteligentní, že pochopil, že namísto platícího hejla se do pasti chytil vlastně sám, a tedy již žádná další konverzace neproběhla.

Dojel jsem v klidu domů, kamarádův otec má ruský stroj v bazaru, takže to nakonec nebyl promarněný den.

Jediné poučení z dnešního článku asi jen to, že kromě nadšení z budoucnosti, je fajn, tu a tam použít i mozek. Může se totiž klidně stát, že Vaše předpoklady mohou naprosto postrádat reálný základ.

Batman vs. Superman kontra Deadpool (část druhá)

13. dubna 2016 v 12:00 Zápisník cholerika
Druhý a pro dnes poslední snímek, který bych si s dovolením vzal na vidle, je právě zmíněný Deadpool.

Pokud neznáte předlohu, Deadpool je jeden z antihrdinů comixového světa a také veliká lahůdka. Je to totiž jediný hrdna, který ví o tom, že je v comixu a tím pádem mluví se čtenářem - tedy v tomto smyslu i s divákem.

Nemá asi moc význam se zmiňovat o detailech - pokud vás to bude zajímat, dají se dohledat například zde. Nicméně jsem se docela bavil už u úvodních titulků a dokonce jsem se i několikrát zasmál nahlas při projekci. Problém je v tom, že i když je film na dnešní normalizaci hodně odvázaný, vnímám nevyužitý potenciál, kterou předloha poskytuje. Ve filmu jsou naprosto skvělé narážky i na ostatní superhrdinské filmy, sdostatek akce i humoru - nicméně příběh je naprosto o ničem, a autoři vás v podstatě pozvou jen na jednu jedinou, šílenou jízdu s nezničitelným cvokem v hlavní roli.

Ale ani to nevadí, protože pokud pozvání přijmete, tak se budete bavit opravdu dobře. Ryan Reynolds hraje skutečně něco, co ho nemírně baví , a je to na tom hodně znát. Morena Baccarin je nádherná a okouzlující, a i když z toho nejspíš Oscar nekouká, ta energie je cítit z každého záběru.

Problém je v tom, že tohle nemusí sednout úplně každému.

Osobně mi tam trochu vadilo, že poměrně sofistikované vtipy střídal vyloženě fekální humor, a to já osobně moc nemusím.

Pokud jsem tedy minulý snímek označil za něco, jako školku pro teenagery, které chcete spolehlivě znudit aby dali pokoj, Deadpool je cosi jako puberťácká jízda, plná obhroublého humoru, usekaných hlav a postřílených nepřátel.
Jsem toho názoru, že je to v tomto případě stejné jako u Monty Pythonů, nebo Teorie velkého třesku. Deadpoola buď schroupnete i s chlupama, nebo naprosto odvrhnete, jako úplnou pitomost.

I když jsem osobně nakloněný té první variantě, rozumím tomu, že to opravdu každému sednout nemusí. Velice mne mrzí ten nevyužitý potenciál, kam až mohli tvůrci filmu zajít. Oceňuji ale fakt, že se po dlouhé době podařilo vyhodit z Hollywoodu film, který není úplně politicky korektní, a netváří se, tak, že na rasové a fekální vtipy mají patent jen afroameričané.

Z mého pohledu v tomto duelu tedy jako vítěz vychází rozhodně Deadpool. Život holt prostě někdy není fér a peníze očividně nejsou všechno.

Tak příště snad o něčem normálnějším.

Batman vs. Superman kontra Deadpool (část první)

13. dubna 2016 v 12:00 Zápisník cholerika
(Jak už asi vyplývá z názvu dnešního příspěvku, bude řeč o dvou aktuálních filmových přírůstcích z comixového světa. Tedy, pokud Vás tato tématika nezajímá, můžete dnešní článek s klidným svědomím vynechat, protože tohle bude jenom o tomhle. A koukám, že jsem se zase poněkud rozohnil, takže článek rozetnu na dvě půlky, aby vyšel ve stejný den. Tajně doufám, že se tak vyhnu veřejnému upálení.)

Protože mám kamarádku, která je nejen novinářka, ale také značně vytížená, sem tam se dostanu na novinářské projekce filmů. Popravdě řečeno, další faktor zřejmě hraje skutečnost, že jí osobně blbosti na rozdíl ode mne nezajímají, čímž tvoříme v jistém metafyzickém smyslu symbiotický pár. Tedy se mi v relativně krátké době povedlo ocitnout se hned na dvou projekcích, které mne sice zajímaly, ale nikoliv do té míry, abych do Hollywoodského masomlejna investoval část, už tak nuzného platu. Stálo mne to sice napsání recenzí, nicméně jsem člověk zištný, jako každej jinej, a tedy mi tato cena nepřišla až tak dramatická. Nicméně bych se o to s Vámi rád podělil, protože si myslím, že právo na informace je docela zásadní věc, a možná Vám tím ušetřil případně nějakou zlatku v peněžence.

Takže to vezmeme postupně.

To, co bych asi nespíš viděl na obou filmech společné, je to, že bych je opět v klidu zařadil do kategorie "máchnul a minul" - i když v případě Deadpoola to bylo přeci jen o něco blíž.

Totiž - mám s tím osobní problém. Bohužel znám i comixovou předlohu, a tedy se mi velice příčí, když literárním postavám ubližují. Nevím, z jakého důvodu scénáristé a režiséři v comixových adaptacích považují za nutné, sebrat jméno nějaké postavy, servat příběh až na kost, či ho ignorovat úplně a nacpat do ní svoje vlastní frustrace a bubáky. Zaznamenal jsem tenhle trend už u Spidermana a mám dojem, že až na skutečně pár čestných vyjímek (300, Sin City) se tento problém stupňuje. Někdy to funguje, někdy zase ne, a někdy z toho je poměrně vysoké hodnocení, což bohužel dokazuje pouze to, jak účinný dokáže být marketing, a jak málo současná mladá generace čte.

Ale k věci.

První film, o kterém bude řeč je Batman v Superman: Dawn of Justice. Nicméně před tím, než ho rozcupuji na kaši, bych se rád zmínil o některých pozitivech.

Především nelze upřít tvůrcům jistá snaha se přiblížit v detailech comixové předloze. Batmobil (čímž je myšleno Batmanovo auto, nikoliv telefon) i Batwing mají nový, a docela sympatický design. Batman samotný (Ben Affleck) se vizuálně dost podobá comixové předloze ze série Dark knight returns, a ve filmu jsou k vidění i přímé odkazy právě na tuto sérii. V této zmíněné sérii právě dojde ke konfrontaci mezi Supermanem a Batmanem, nicméně za naprosto odlišných okolností, než se nám snaží vecpat film. Pokud to neznáte (což předpokládám), je v tom příběhově asi takový rozdíl, jako kdyby se Vám někdo pokusil nakecat, že Montekové a Kapuleti, byla původně jedna parta, a že to vlastně celé začalo tím, že to Romeo podělal tak, že si ulil před Jůlií pro sebe půl kila koksu. Nepochybuji ani v nejmenším o tom, že se i tohle jednou na plátnech kin objeví.

Nicméně výbuchy a demolice jsou patřičně CGI vyšperkované, choreografie bojů a honiček sympatická, a tedy na práci týmu speciálních efektů si rozhodně stěžovat nelze. Bohužel to je asi z těch pozitiv všechno, protože jinak je to předražený blábol, který se předloze opravdu vyhýbá velkým obloukem. Film sice funguje, ale výsledek z něj je - no velice rozpačitý. Po skončení projekce jsem měl opravdu silné nutkání se zvednout ze sedačky, a požadovat po manažerovi multiplexu nazpět promarněné tři hodiny svého života. Pokusím se tedy nespoilovat, a zmíním se tedy jen o tom, co mi vlastně na tom všem vadilo opravdu nejvíc.

První a zásadní problém vidím zejména v tom, že film se z diváka snaží dělat blbce, a ještě předpokládá, že za to divák bude platit. Nabízí sice příběh, nicméně je po celou dobu jasné, že se jedná o nepokrytou reklamu na filmy další, s týmovkou Justice League. Podle mého názoru, by tato reklama o celé stopáži 151 minut, měla být rozhodně zadarmo, už jen proto, že nejméně se ve 3/4 filmu jedná o skutečně kulervoucí nudu. Už dlouho jsem v kině neměl dojem, že mám potřebu odejít z kina už po první půlhodině. Nicméně tento film to dokázal a to, že jsem tak neučinil, přičítám dílem vlastní disciplíně, a dílem své zlomyslnosti.

Pokud totiž vynecháte první hodinu filmu, nestane se vůbec nic. Děj se nikam neposune, jen přijdete asi o pět minut toho, jak Batman chytá zločince - a překvapení - fakt je chytí. Pominu fakt, že scénář je vykrádačka zhruba pěti samostatných filmů, nebo že fragmenty z nich v tomto snímku nedávají moc smysl, protože nejsou nijak vysvětleny, ani neznáte důvod, proč tam vlastně vůbec jsou. Podle mého názoru, je už samotné obsazení špatné.

Rozumím tomu, že jde o návaznost na další, příbuzné filmy. Ale nějak mi ty herci k charakterům nesedí.

Není to o hercích. Herci jsou skvělí. Jen tak nějak tam nesedí ksichtem k charaktru.

Jedinou vyjímkou je Jeremy Irons v roli Alfréda.

V tomto případě si myslím, že herci jsou v tom celkem nevinně - nicméně naprosto příšerný je Lex Luthor v podání Jesse Eisenberga. Namísto chladně kalkulujícího mozku, nám film předhazuje další kopii Jokera. Sice skvěle zahranou, nicméně jen další kopii, která je vám úplně šumák, protože tohle jste viděli už nejmíň pětkrát, a tedy není žádný důvod si tuto verzi Luthora ponechat v paměti.

Další věcí, která mne zaujala bylo to, že tvůrci filmu jsou poněkud zeměpisně dezorientovaní. Způsob, jakým je to celé podáno ve Vás vyvolává dojem, že Gotham city je spíš něco jako gheto na předměstí Metropolis city, což už samo o sobě je blbost. Tím by totiž samotná existence Batmana nedávala žádný smysl - protože když Superman zvládne zachraňovat lidi v Číně, nejspíš by mu nedělal asi žádný zásadní problém potírat zločinnost o dva bloky dál, než kam chodí normálně do práce.

Poslední věc, o které se nejde nezmínit, je smrt rodičů Bruce Waynea.

Bože, byl to pro mne šok. Znovu. A znovu. A znovu.

A taky to, jak propadnul tou studnou do jeskyně uviděl tam netopýry.

Tohle je fakt novinka. A rozhodně si to v dalším filmu o Batmanovi zaslouží prostor kolem půl hodiny, protože o tomhle fakt, vůbec nikdo nic neví. Je to otravné.

Sice rozumím tomu, že každý režisér má snahu o kompaktní snímek, který obstojí i v případě, že ho divák shlédne a nezná další souvislosti. Je to asi takové, jako by každý film s tématikou Hvězdných válek musel začínat useknutím ruky Luka Skywalkera, nebo kdyby Pyšná princezna musela povinně začínat upálením Jana Husa, a tím, že Žižkovi vystřelej voko.

Tedy shrnuto - pokud neznáte předlohu, budete nejspíš film vnímat jako reklamní spot, sem tam přerušovaný nějakou tou akcí. Hlavní rozuzlení, kde se z nepřátel na život a na smrt stanou spojenci , Vám bude připadat jako naprostá absurdita, a když pominu všepřítomnou politickou, rasovou a genderovou korektnost, sám za sebe bych tomuto snímku dal tak 30% ze sta možných, a to jen proto, že jsem na tohle fanda.

Nicméně teenagerům se to nejspíš líbit bude. Nějak moc o tom přemýšlet smysl nemá, jsou tam hezký holky, divoké honičky, výbuchy a taky nějaká akce - takže pokud se chcete rebelujících ratolestí zbavit na dvě hodiny, tohle je rozhodně dobrá volba.

Problematika externí expanze

6. dubna 2016 v 12:00 Zápisník cholerika
Čas od času mne přepadne něco, čemu říkám sebezpytná chvilka. Neděje se to zase tak často, takže si toho stihnu všimnout i já, nicméně v takových okamžicích si říkám, že jsem tento blog nazval špatně. Když jsem ho zakládal, připadal mi název poměrně trefný, nicméně po dnešní zkušenosti v práci jsem nabyl dojmu, že v porovnání s mými kolegy v práci, jsem v podstatě ztělesněním ledového klidu.

Je mi jasné, že si každý občas potřebuje nějak ulevit. Nicméně to , co dnes předvedl Terezčino otec v kanceláři, mne jak pobavilo, tak donutilo i k úvahám na podobné téma.

Vypadalo to na celkem normální den, když zazvonil telefon, který zdvihl právě on. Jak jsem pochopil, jednalo se o nějakou velice nespokojenou klientku, která tvrdila, že Náš ekonomický systém jí právě zničil celé účetnictví. A že vůbec nic nefunguje, nedá se to ovládat, za půl hodiny jí přijde kontrola z berňáku a tedy že činí za celou situaci mého kolegu zodpovědným.Terezčino otec v klidu vyslechl asi dvacet minut nadávek, s tím, že se jí snažil uklidnit, nicméně nějak se mu nedařilo jí skočit do řeči na tak dlouho, aby jí nabídl vzdálenou pomoc. Nakonec se paní emociálně vyčerpala a tedy jí kolega navrhnul, že se tam na dálku podívá.

Připojil se tedy vzdáleně k jejímu počítači a zjistil, že paní si dala spočítat zúčtování namísto k roku 2016, k roku 1916, což sice náš systém bez keců spočítal správně, nicméně automatickou pozvánkou pro T.G.Masaryka, už nikdo z programátorů nějak do systému nezavedl. Dále pak zjistil, že příčina neovladatelnosti tkvěla zejména v tom, že měla paní vypnutý NumLock, a po stisku příslušné klávesy zase vše funguje, jak má.

Kolega zavěsil telefon, vyrval externí klávesnici z notebooku, roztřískal jí o stůl a řval, že proběhlo 300 milionů let evoluce, a že to všechno bylo úplně na hovno, že pokud by bylo po jeho, šel by osobně zašlápnout každého trilobita, který měl tak debilní nápad, že se vlastně půjde mrknout na to, jak to vypadá suché zemi. Dále prohlásil, že vražda z milosti by měla být legálně povolená, a že vůbec nechápe, proč ta kráva (čímž očividně myslel klientku) vůbec chodí do práce, protože něco jako je ona, úplně stačí dvakrát do týdne pohnojit a zalejt.

Ta poznámka ohledně evoluce mne zaujala, protože mi to připomnělo téma, kterého už jsem se dotkl. Jakkoliv se k již zmíněným tématům vracím nerad, o tomhle se zmínit musím.

Impulsem byla totiž jedna moje známá, u které jsem se zastavil na kafe a nějaké to poklábosení. Už ani přesně nevím, jak jsme se k tématu dostali, nicméně řešila podobný problém s mravenci, jako můj kolega z práce.

Scénář byl dost podobný tomu kolegovu, nicméně v tomto případě byl následný vývoj o poznání odlišný.

Tedy mravenci se rozhodli, že se si zřídí detašované pracoviště u ní v chalupě, podobně jako to dělají veliké firmy s call-centry v Bombaji. Známá to zpočátku tolerovala, nicméně když jí brabenci vnikli do špajzu, zřídili si hlavní štáb na plechovce leča s klobásou, a vztyčili tam lokální brabenčí vlajku, dospěla k závěru, že je na čase s tím něco udělat.
Vydala se tedy do drogerie koupit taková ta plastiková iglů, do kterých by mravenci měli napochodovat a vrátit se po exkurzi do rodného domova patřičně otrávení. Rozestavěla tedy pastičky kde se jen dalo, odjela zpět do Prahy a čekala, že se chemie postará o zbytek.

Když přijela další týden, k svému zklamání zjistila, že mravencům to moc nejede. Brabenčí průzkum nejspíš netrpí takovým informačním šumem, jako naše rozvětka vůči muslimákům, prostě si ty malý mrchy řekli mezi sebou, že tohle jí nesežerou a chodili normálně okolo, aniž by věnovali pastičkám nějakou pozornost.

Známá se tedy šla dotázat do obchodu jak to přesně funguje. Bylo jí sděleno, že brabenci tím prolezou a přitáhnou si na nožičkách nějaký sajrajt, který jim zabrání v dalším množení a tedy že se problém časem vyřeší sám. Potíž byla v tom, že tihle mravenci byli buď na takovéhle fórky až moc mazaní, nebo jim to prostě nejelo - takže namísto toho, aby se problém vyřešil, začal spíše eskalovat.

Známá tedy začala taktizovat a kolem pastiček jim kladla pamlsky s tím, že doufala, že alespoň nějaký mravenec se na tohle chytí. Jak asi tušíte, žoužel sežrala všechno okolo, s vyjímkou pastiček, mravenčí M.I.6 i za těchto okolností zafungovala skvěle, její velké nelibosti.

Nicméně moje známá je poměrně bojovného ducha a tedy se rozhodla, že pokud ta mrňavá pakáž nechce za odměnu, dostane to za trest a zahájila protiakci. Do jisté míry mi to připomnělo toho pána, co se rozhodl hubit moly, nicméně v tomto konkrétním případě to v konečném důsledku slavilo úspěch.

Začala odchytávat jednotlivé mravence, cpala je do chemického iglů a dávala si velký pozor, aby je zase živé nechala odpochodovat k zotavení.

Tohle činila po celý týden, což svědčí nejen to tvrdohlavé povaze, ale zejména o perfektním zraku a trpělivosti Predátora, ze stejnojmenného filmu.

Tedy odjela zpět do Prahy a byla zvědavá, jak se nová strategie ujala.

Když se přijela podívat po dalším týdnu, mravenci byli pryč.

Poslání z dnešního článku je asi jediné. Chemie je sice fajn, ale Pěstní právo přece jen funguje o něco lépe.