Konsternace nepředpokládaných skutečností

16. března 2016 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Když se řekne slovo překvapení, většina lidí předpokládá, že by mělo jít o něco příjemného. Častěji se však vyskytnou momenty, které sice překvapivé jsou, ale zase až tak pozitivní nikoliv. Ještě komplikovanější situace nastávají , pokud se jedná o informace, které jsou zdánlivě neuvěřitelné. V těchto případech je už celkem jedno, zda vám někdo řekne, že vám ze záchodu právě vylezl krokodýl, v místě, kde jste ještě minulý týden měli chatu, dnes tam už nic takového není, nebo že na rohožce před domem, je namísto vašeho domácího mazlíčka, velice spokojeně se tvářící anakonda. V těchto chvílích nemohu než souhlasit s doktorem Vlachem, a brát i tato sdělení na zřetel, zvláště pak po té, co jsem s něčím podobným také přišel do osobní zkušenosti.

Ale abych to vzal nějak postupně - když jsem se v minulém článku zmínil o panterovi, nemohu jinak než navázat vzpomínkou na jednoho známého, který podobným způsobem překvapoval svoje sousedy v paneláku. Nicméně než s tím začnu, nejprve se krátce musím zmínit o Evě, která je z nějakého důvodu poměrně populární téma.

Takže v neděli mi přišel od Evy další email a připouštím, že mne poměrně zaujal - i když nutno přiznat, že spíše formou než obsahem. V mailu jsem se totiž dočetl, že Eva konečně zhubla, má postavu, se kterou už je spokojená, a tedy jí není vůbec proti mysli podniknout něco silněji osobního. Ať jí napíšu nějaké termíny kdy mám čas a že si to hodí do diáře. Mail samotný byl psán manažerským způsobem a kdybych nevěděl, že Eva nemá k ruce nějakou sekretářku, bylo to skoro jak vystřižené z filmu Ďábel nosí Pradu. Povšimněte si prosím, že ani zde nebyl dán prostor pro nějakou diskusi na téma relevance návrhu - nicméně celá věc mne docela pobavila.
Z celé řady věcí, na které nejsem expertem bych na čelní místo umístil ženskou logiku - a speciálně tu část ženské logiky, kterou uplatňuje právě Eva. Nejspíš bych v tomhle případě mohl připustit teorii jedné mojí kamarádky, která tvrdí, že ženský a chlapy by vůbec neměli být dohromady, protože je to úplně jiný živočišný druh.

Faktem je, že myšlenka si pořídit Evu na monotématický víkend mi přijde docela lákavá - a z tělovýchovného hlediska by to byl bezesporu přínos - nicméně to budu muset ještě zvážit, a rozhodně není vtesáno v šutr, že něco takového udělám.

Nicméně Eva předmětem dnešního článku není.

Jeho tématem je právě můj známý, který dokázal svým panelákovým sousedům připravit nejedno překvapení, aniž by to zrovna zamýšlel, ale rozhodně byl jeho zdrojem. Mimochodem - už tam dávno nebydlí. Shodou okolností je to momentálně přítel majitelky Madlenky psa, o které tu už sice padlo nějaké slovo, a protože jsem Madlenku potkal i s majitelkou včera, bude o nich nejspíš řeč v nějakém příštím článku.

Můj známý je nadšený milovník zvířat. Na rozdíl ode mne, se je však nepokouší sežrat, ale naopak se snaží jich co největší počet udržet při životě, což občas nedopadne úplně podle jeho představ. Pominu fakt, že je to volnomyšlenkář, hulí trávu, je to pacifista, terarista (což je něco jiného, než fousáč, který vás po setmění honí po ulici s pokřikem Allahu Akbar) a vůbec zvláštní typ člověka. Každopádně v té době pracoval v pražské Zoo, jako ošetřovatel v pavilonu šelem, a protože zvířata milovníka fauny dokážou bezpečně rozpoznat na vzdálenost několika kilometrů, upřímně ho nenáviděla. Jeho největším nepřítelem se rozhodnul být jezevčík ze třetího patra, který nevynechal jedinou příležitost na něj zaútočit a také v tom byl poměrně úspěšný. Jeho majitelé byl nějaký pár postarších důchodců, takže se jezevčík stihnul zahryznout do kamarádovy nohy zpravidla dříve, než mu v tom stihlo býti zabráněno. Známý to snášel s tichou útrpností, vyslechl omluvy, nicméně jsem ho v zásadě nikdy neviděl ve stavu, kdy by ho něco nepokousalo, nepoškrábalo, nebo se mu alespoň nepokusilo dupnout na nohu.

Už ani nevím, kdo nás vlastně seznámil. Každopádně se upomínám na svoji první návštěvu u něj v bytě. Tuším, že to byla neděle, z vedlejšího pokoje hrálo rádio, a zatímco známý chystal kafe, seznamoval mne s různorodou (a poměrně nebezpečnou) žouželí, kterou měl momentálně uvězněnou v teráriích. Bylo mi sděleno, že se moc těší, protože jedna jeho škorpióní samička čeká potomstvo, a že na prodeji údajně vydělá majlant. Do toho zapískala konvice a rádio odvedle ohlásilo pět hodin, a zahrálo znělku. Bylo mi to divné, protože podle mých hodinek bylo něco krátce po poledni a tedy jsem se zeptal, jakou tam má naladěnou stanici. Známý mi sdělil, že je to Hubert a že to tyhle věci dělá - a on přesně neví, jak mu v tom má zabránit.

Jak vám asi došlo, Hubert byl loskuták, pět hodin hlásil naprosto věrohodně co každých pět minut, dokud nezačal být nějak nenápadně potichu. Známému to bylo divné, tak se šel podívat co se děje, načež zjistil, že Huberta právě zakousnul sklípkan, který mu zdrhnul z terária. Nejspíš měl podobně jako já Huberta plné zuby a řekl si, že to už mu stačilo. Známý sklípkana sice vrátil zpátky, nicméně v tu chvíli jsem si uvědomil, na jak nebezpečném místě se momentálně vyskytuji a navrhnul jsem tedy, zda bychom si nešli zapálit ven. Známý souhlasil, jen řekl, že ještě zkontroluje škorpioní kvočnu, a už jsme jeli dolů výtahem ze dvanáctého patra. Dali jsme si cigaretu, známý spokojeně konstatoval, že malí škorpioni jsou už venku a že jich napočítal dvanáct. Začal spřádat teorie na téma, kolik to vynese a podobně a přiznám se, že mě osobně z toho úplně dobře nebylo.

Nicméně jsme dokouřili a vrátili ze zpět do bytu, aby známý zjistil, že mu škorpióní potomstvo kompletně zdrhlo, a protože zahlédl posledního mizet směrem ke stupačkám, poměrně správně usoudil, že z toho kouká docela malér. Nacpal mi tedy do rukou pixlu od hořčice a nějaké vytuněné rukavice s tím, že malé škorpiony musíme okamžitě odlapit, že zatím v nich ještě skoro žádný jed není, a tedy je třeba myslet spíše rychle, než hluboce. Nevím, zda vypadám jako nimrod od přírody, nicméně na lovu škorpiónů jsem se tímto ocitnul poprvé a také pevně doufám, že naposledy.

Byl to docela zvláštní pocit, když jsem zvonil na jednotlivé partaje v panelovém domě, a pravil, že ať se neděsí, ale zda bych se nemohl podívat k nim na záchod, jestli tam náhodou nemají na prkénku škorpiona.

Známý jich odlapil pět, já ani jednoho, za což jsem dodneška velice vděčný. Faktem je, že dodnes v Trójském paneláku někde ve stupačkách nejspíš žije kolonie černých škorpionů a nájemníci o tom nemají nejmenší potuchu.

No - snad jsou na to připraveni i pracovníci od údržby, a jen doufám, že mají v tomhle směru potřebné proškolení.
Nicméně po této zkušenosti jsem trval na tom, že se sním potkám už jen v hospodě, což se mi přihodilo asi půl roku poté.

Známý se tvářil všelijak, mimo jiné řekl, že se musí z paneláku odstěhovat a následně mi vylíčil, jak k tomu vlastně došlo.
V Zoo měli panterku, která čekala mladé. Nejen, že je čekala, ale také je i porodila. Potíže nastaly v momentě, kdy vrhla dvě koťata, jedno rovnou zabila a to druhé jí stačili vzít ještě dříve, než ho stihla zakousnout také. Můj známý, který byl u toho řekl, že to panteří kotě samo nezvládne a tedy, že se jej pokusí udržet naživu. Nastaly však nějaké komplikace a průběh událostí přesně neznám - nicméně výsledek celého dění byl fakt, že si vzal panteří kotě domů, kde se o něj staral. Kotě je sice kotě, ale panter je zase panter, takže mu následně stihnul kompletně zničit celý byt, chodil ho venčit převážně v noci na řetězu, což mu procházelo po nějaké dva měsíce. Panterovi se však podařilo sežrat něco, po čem dostal průjem a tedy bylo třeba s ním chodit ven i v průběhu dne. A tehdy se opět dostal na scénu již zmíněný jezevčík.

Potkali se na chodbě u výtahu. Jezevčík opět vycítil možnost bezodvetné agrese, naježil se a vyrazil bez vodítka, zase si někoho pokousat. Začal štěkat a vrhnul se po mém známém.

Na to se ozvalo hluboké zamručení a z poza rohu vyšel panter, pohlédl na jezevčíka a olíznul se..
Abych přesně citoval slova svého známého:

"To bylo prvně, kdy jsem viděl, že by se pes ve skoku obrátil úplně naruby a ještě se u toho posral."

Poslání z dnešního článku je jen jediné.

Svět je plný překvapení a i když jste menší a roztomilí, nemusí vám procházet úplně všechno. Může se totiž stát, že někde za rohem na vás čeká velká kočka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenka_P Zdenka_P | 16. března 2016 v 13:36 | Reagovat

Opět jsem se přesvědčila, jak všední a nevzrušivý je můj život.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. března 2016 v 17:58 | Reagovat

Já teda nevím, sama jsem žena, ale Evinu logiku stejně nějak nepobírám :-)
Já kdybych měla čekat s osobnějším kontaktem na dobu,kdy budu se svojí postavou spokojená, můžu se už teď přestěhovat na pustý ostrov a nikomu nedat mapu :-)
Kdepak, to já se raděj osobnějším kontaktem dopracuji k lepší postavě :-)

A vzpomněla jsem si, jak kamarádovi utekli dva velicí pavouci, kdo ví co to bylo jedovatého, a tak si dal do terárka dva, co ukradl dětem z hraček. Ona totiž manželka chodila okolo terárka velkým obloukem, takže si nevšimla :-)
A já byla jen ráda, že bydlím dostatečně daleko. Jedovatý nejedovatý, má to osm nožiček, tudíž to je můj přirozený nepřítel :-)
Vlastně nevím, jak to dopadlo. Po tom, co mi sdělil tuhle historku, už jsem na kafe nikdy nezašla:-)

3 Cholerik Cholerik | 16. března 2016 v 22:27 | Reagovat

[1]:
To budte spis rada:-) Priznam se, ze dny, kdy se nic zvlastniho nedeje zacinam mit cim dal vic v oblibe.

[2]: To zni jako plan:-D Nevim, popravde Evu moc ted neresim, protoze vsichni momentalne silime z umyslu pana velkeho koblihare.

Ale jinak jsem celkem rad, ze se kamarad premistil. Ja tu jedovatou zouzel popravde take moc nemusim. Sice nevim, kolik si toho vzal na farmu sebou, ale mam dojem, ze nejhorsi co ho muze momentalne potkat je to, ze mu dupne na nohu bioofce. Nebo ze mu Madlenka sezere obed - coz mi prijde jako daleko realnejsi druh nebezpeci.

4 Báša Báša | E-mail | 16. března 2016 v 23:22 | Reagovat

Mno, od sklípkana, na rozdíl od Evy toho člověku zas tolik nehrozí. Sklípkan spoléhá na kusadla, ne na jed nebo blbý kecy. I když, vono se to mluví. Já se takhle jednou ráno v Syrii před dvaceti lety probudil, a z chodby, otevřené na obou koncích, do které vedly dveře našich klimatizovaných buněk, slyšim takové tiché ššš - ššš - ššš... Ne, žádná mašinka tam nebyla. V tom navátém jemném písku si to proti mně štrádoval pavouk, a vod nohy k noze měl dobrejch pětadvacet centimetrů. Rychle jsem se mu omluvil za vyrušení a potichoučku jsem se vrátil zpátky.
Druhej takovej šok jsem zažil, když jsem kdysi jel na motorce po starý směrem na Hradec a kousek před Sadskou jsem natrefil na scíplýho trabanta, šoféra a dvě roztomilá koťátka zvíci tak sedmnácti jar. Tak jsem jednu hodil do Sadský, vrátil jsem se a ta druhá, že prej pojede zpátky do Kbel. Táta že je někde v cizině a máma lítá po republice. Dalo mi dost práce se blbě neusmívat. A předčasně. Přijeli jsme tam, obdržel jsem čaj a židli a hodili řeč. A že prej pojď se podívat ke mně, co mi táta přivez. Ten zadek v tý sukni!!! A ty nohy!!!! (Baruschka by skočila z mostu. Možná i dvakrát - že pozdravuju do kamenolomu) No, v pokoji měla terárko, strčila do něj ruku a po ruce jí až na temeno hlavy vyběhl pavouk, a už vod pohledu bylo jasný, že kámoši nebudem. Seděl jí na těch blond vlasech tak, že přední nohy měl nad vobočim, prostřední kolem uší, zadníma to jistil na berušce ve vlasech a upřeně na mne civěl. Arachnofob by skočil z vokna. Nebejt to pantomima, já bych řval. Z toho šukání nebylo (v ten den) nic. Nebudu riskovat pavouka na prdeli.

Co se čoklů týká, vesnický vořeši jsou divná pakáž. Táta tomu říkal fon Mischungstrasse. Jeli jsme Sázavu a ve Zbořenym Kostelci jsme se uplacírovali u dědka Neumanna na louce. Von nám z verandičky hlídal stany a my přepádlovali řeku na nákup. Ten rok se ty hajzlíci vyloženě přemnožili. Kolem spousta čoklů, vrčeli a štěkali jak vopravdický, některý tak 10 cm od kotníků. Za pět minut jsem toho měl dost. Měl jsem ssebou čtyryačtyrycítku Magnum,tekdy ještě v provedení "Terminátor" s 2,5' laufem. Vystřelil jsem do země (tahle ráže, to jsou děsný mordy) a ty čoklové se snad i teleportovali pryč. Druhej den ráno jsme šli k Breburdovi na snídaňooběd, ve vsi ticho jak v kostele a starej Breburda říkal, že asi tak 12 pejskařů, resp. jejich manželky, hledá čokly po okolních polích, zatímco manžele dávají dolů na vrata pletivo a vopravujou ploty. Zajímavý bylo, že nám nikdo neřek půl slova, dokonce báby u Jednoty se na nás culily. Asy je ty psiska sraly taky.

Eva: začalo jí bejt jasný, že sám vod sebe se nevomluvíte a vysvětlovat, že vona nic, jen měla období (ženský mají vždycky období) se jí nechce, tak Vás zkusí vomrdat, jestli tím plané kydy neomezí na minimum. Doporučuji tu akci s kamarádkou a dotaz, jestli ji přivede vona, nebo máte Vy, páč na ní samotnou nemáte náladu a chcete do postele něco, co stojí za to.

5 Cholerik Cholerik | 17. března 2016 v 22:01 | Reagovat

[4]:
Nebyl to nahodou Camel spider ?

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/f5/f3/56/f5f356a474d594cc477491f70fd9284c.jpg

O tech jsem neco cetl, docela husty zviratko. To se celkem ani nedivim, kdybych neco takovyho potkal, mozna ze bych zvazil nakup nejakeho zasadnejsiho plnoplatu. Nebo plamenomet na cisterne.
:-D Hm, moc pekny. Stalo se mi neco podobnyho, jenom to nebylo tak veliky - ale stacil pavouk cca 3 cm a docela to dokaze rozhodit atmosferu. Ale zase nic, co by nevyresily srolovany noviny.

U tech psu je to podle mehodne o majiteli - v tomhle pripade to byl rozmazlenej parchant, kteryho ti duchodci ocividne nezvladaly. To se pak neni moc cemu divit. I kdyz jak jsem se uz zminil, psi znam jen z doslechu - jsem spis na kocky.

Netusim, od te doby - asi vas to prekvapi - ale opet nastal radivy klid.

6 Báša Báša | E-mail | 17. března 2016 v 22:42 | Reagovat

[5]:Šmarjá, co je to za mrchu?!
Ta sfině v Syrii měla hlavohruď a zadek dohromady dlouhej tak 8-11 centimetrů, zbytek byly nohy. Otevřeně se přiznám, že jsem si to moc neprohlížel. Von jak mne zmerčil, tak zastavil a zved přední nohy a já nějak nechtěl čekat, jestli hópne nebo nehópne.

Možná, že se ta Eva dá vyřídit prostým odesláním DPL s jejími věcmi na poslední známou adresu?

7 Cholerik Cholerik | 17. března 2016 v 23:13 | Reagovat

[6]: No to je prave ten Camel spider. Doporucuju si ho vygooglit - sice se o nem toho zase tolik nevi, ale to co je zname stoji docela za to. To je totiz ta mrcha, co stihla sezrat ve spanku pul nohy vojakovi, aniz by se probudil. Ale nevim, jestli to neni hoax (znate internet)

:-D ja bych to zatim nechal, uvidim, co bude dal.

8 m. m. | E-mail | Web | 18. března 2016 v 3:19 | Reagovat

Jednou jsem přespávala u kamaráda v jiném městě, který mně a dalším několika přespávajícím kamarádům až po dojezdu oznámil, že chová sklípkany. Jelikož trpím poměrně silnou arachnofobií, nepoděkovala jsem mu, ale už nebylo možné přespání odvrátit. Naštěstí je měl jen ve svém pokoji a tam jsem tedy po celé dva následující dny návštěvy nešla. Nicméně hned první noc, poté, co jsme solidně zapili naše setkání, jsem měla takovou schízu, že jsem měla pocit, že je vidím všude. Uprostřed noci mě popadla hrozná žízeň, tak jsem byla nucena se vydat cizím bytem domněle plným všude lezoucích chlupatých pavouků do kuchyně, a musela jsem si rozsvítit, abych se přesvědčila, že na dně hrnku, kam si točím vodu, jeden nesedí. Přičemž jsem se bála sáhnout i na ten vypínač, co kdyby.

Takové věci se mají lidem oznamovat dopředu, prostě.

A divím se, že nikdo neřešil už ty uteklé škorpiony, i tak trpím paranoiou, že na mě ze záchoda něco vyleze, ještě k tomu mít důvodné podezření, to už bych to ze sebe nesklepala po zbytek života :-D

9 m. m. | E-mail | Web | 18. března 2016 v 3:23 | Reagovat

Jinak Eva je vážně zvláštní osoba. Nechce se mi věřit, že někdo tvého humoru a inteligence by měl málo možností "zasportovat si" s někým normálním a musel by volit tohle. Nedovedu si představit, že by to skončilo pro tebe dobře, z toho, co jsem zatím četla. Což mi připomíná jednu z mých oblíbených hlášek "Důrazně vás před touto akcí varuji" :D

10 Cholerik Cholerik | 18. března 2016 v 8:17 | Reagovat

[9]:
nevim, je to fakt divny, protoze mam dojem, ze kdyz byla se mnou, tak byla uplne v pohode. Myslim si - ale to je jenom odhad - ze s povysenim na ubermanagera dostala nalejvarnu na tema, ze nejdulezitejsi je kariera, silna zena nikoho dalsiho uz ve svym zivote nepotrebuje, protoze prachy a posteveni jsou co Halik ? Protoze to je to nejdulezitejsi a pres to nejede vlak. Nebyla by asi prvni, komu se to na vyssim postu stalo, uz jsem to parkrat videl. I kdyz pravda je, ze asi nikdy ne, takhle uplne zblizka.

11 Cholerik Cholerik | 18. března 2016 v 8:21 | Reagovat

[8]:
Tak to netusim vubec - treba zalezli nekam dolu a komplet to cele pomrzlo - nebo to sezrali potkani, nebo podlehli procesu deratizace. To vazne netusim. Nicmene v tomhle ti rozumim, nemivam to casto, ale sem tam me taky popadne zvysena paranoia - zvlast po tom, co se vratila kamaradka z Australie a podelila se o storky se zviratky, o se vydali prozloumavat interier. Ale to jeste zvazim, jestli to zpracuji na clanek, protoze nechci zase pritapet nejak extra pod kotel - myslim, ze na vyvolavani uzkosti, strachu, nebo paranoiy jsou zamerene jine blogy - a kvuli tomu sem ctenari nejspis nechodi.;-)

12 Cholerik Cholerik | 18. března 2016 v 8:26 | Reagovat

[9]:
Problem je, ze jestli je muj odhad spravny, bude nasledovat jeden ze dvou moznych scenaru - bud na to skoci a prekovaj ji ve stejnou, bezohlednou svini a tim padem zapadne do klubu, nebo (a to je pravdepodobnejsi) ji vyzdimaj jako citron a nasledne vykopnou - a v tom pripade by se zase ponekud mohla uklidnit a trochu najit spojeni s realitou. Uvidime, jsu resit vymysly pana eurokoblihare:-D

13 m. m. | E-mail | Web | 18. března 2016 v 20:18 | Reagovat

[11]: O Austrálii jsem v tomhle směru taky dost četla. Celkem mě to naštvalo, byla to jedna ze zemí, kam jsem se chtěla pracovně taky podívat, ale vypadá to, že tímto se ocitla na černé listině už nadobro :-D Jsou lidi, co říkají, že to není tak zlé, že pavouci nejsou všude, ale pak z nich vyleze, že nejsou tam, kde nejsou ani lidi. Tak jako dík, já ale asi nepojedu někam do pustiny :-D A s představou, že bych měla mít ve sprše huntsmana, za nějž budu údajně ráda, protože žere všechny ty menší pavouky (furt ovšem obří jak sviňa), se opravdu sžít nedokážu :-D Prej "to nic nedělá, to tam jenom tak sedí". To víšžejo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama