Paradox genetické tvorby

17. února 2016 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Tento víkend byl opět těhotný událostmi, o kterých jsem přesvědčený, že v jejich běhu nepadlo zdaleka ještě poslední slovo.

Takže zprávy z první válečné linie - obdržel jsem další email od Evy. Očividně odmlkou sbírala sílu, protože se tentokrát k celé věci postavila čelem a rovnou se mě v úvodu dotázala, kdy už tedy něco podnikneme. Očividně zde nebyl ponechán žádný prostor pro debatu, nicméně v druhém řádku mi bylo sděleno, že na něco osobnějšího momentálně nemá náladu, aby to spolehlivě zazdila řádkem třetím. V tom bylo napsáno, že až do konce března nemá čas, protože bude jezdit po služebních cestách, čímž v mojí maličkosti vyvolala opět lehký chaos. Popravdě řečeno, moc jsem se v tom neuměl úplně zorientovat, tedy jsem odepsal, že naopak já mám zájem pouze o něco víc osobnějšího, protože na všechno ostatní jsem schopný si sehnat lidi a když nemá vůbec na nic čas, moc nechápu, co tedy vlastně vůbec řešíme.

Tak nevím. Buď sem debil já, nebo ona, ona, ona - ale tohle mi pořád nějak hlava nebere. Nebudu se zaobírat úvahou, proč má někdo potřebu Vám soustavně písemnou formou sdělovat, že nemá čas, ani důvody, proč jsem těmito informacemi oblažován zrovna já. Omezím se pouze na konstatování, že jsem psychicky připraven na to, že jednoho dne zazní u mých dveří zvonek, a Eva na mne zahuláká, ať si tu lopatu vstrčím do p***le, jak je uvedeno v přiloženém odkazu.

Nicméně, to o čem bych se dnes chtěl zmínit je Terezka. Jak asi víte, Terezka je kolegovo dcera, a musím přiznat, že mne docela baví, přestože jí nevídám zase tak často. Ono to má většinou docela signifikantní předehru. Kolega přijde do práce, neustále vzdychá, tváří se ustaraně a vůbec vykazuje už po ránu všechny známky hluboké frustrace. Není to zase tak neobvyklé, když tedy pominu fakt, že Nás ostatní takové pocity přepadají až někdy kolem půl třetí odpoledne - nicméně jsem už vypozoroval, že v jeho případě to znamená jen jediné. A sice to, že se pokoušel být rodičem a jako obvykle má dojem, že v tom velmi dramaticky selhal.

Naštěstí tyto pokusy nedělá moc často, protože žije od Terezky s maminkou odděleně, nicméně čas od času ho podobné pudy zachvátí a tedy se snaží nárazově celou situaci zvrátit.

Tedy v pátek ráno dorazil v tomhle stavu a na můj dotaz, cože se stalo odpověděl, že Terezka má o víkendu turnaj. Pak si povzdychl, zeptal se mne, zda nemám chuť se přijet podívat, abych ho psychicky podpořil, a znovu se zahleděl prázdným pohledem na notebook. Mezi škálou dalších povzdychnutí jsem se dozvěděl, že se Terezka rozhodla, že už ji nebaví lakros, ani sportovní gymnastika, a vidí tedy své nejnovější uplatnění na poli horolezectví , a jako platný člen místního paintballového týmu. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, protože u něčeho takového, jako je paintballový turnaj jsem ještě nikdy nebyl, a v kombinaci s někým jako Terezka, z toho koukalo minimálně zajímavě strávené odpoledne.

Takže jsem dorazil ve stanovený čas do kolegova původního bydliště, vyhledal jeho i Terezku, abychom sledovali celý turnaj. Již v úvodu pozorování jsem získal dojem, že píšťalka v celé věci hraje nějakou zásadní roli. Do té doby jsem paintball vnímal jako rekreační záležitost, kdy se dvě party domluví a snaží se navzájem poznamenat nějakým množstvím barviva. V tomhle případě to však není úplně pravda, protože když jeden z lidí zapíská, zaplní se vzduch takovým množstvím barvy, že to vypadá asi jako když slon kýchne se vší razancí do kýblu Primalexu, nebo když se mr. Bean rozhodnul vymalovat kvartýr. Nebyla mi moc jasná pravidla, nicméně bylo znát, že to zúčastněné hráče baví, a tedy jsem popřál Terezce hodně štěstí. Terezka pravila, že s tím nemá štěstí co dělat, nasadila si masku a vyrazila do boje.

Musím říct, že byla vážně dobrá, nicméně deset minut pozorování Terezky, jak systematicky a chladnokrevně likviduje protivníky ve stylu brutální Nikita, no - bylo na tom opravdu něco lehce znepokojivého. Po dalších pěti minutách Vás to totiž přinutilo k tomu, že jste začali na víly, jednorožce, nebo serafíny nahlížet naprosto odlišnou optikou a doteklo Vám v plné míře, jak nebezpečné a zatraceně zabijácké bytosti to asi musí být. Terezka v tomhle směru rozhodně skvěle klame tělem, protože s velkýma kukadlama a téměř éterickým vzezřením to kosila jako Yperit u Verdunu, a kdyby byla starší, a z Prahy, myslím, že bych velice stál o to, aby doplnila řady našeho šermířského uskupení. Netuším, po kom tohle má, protože kolega je na míře bojeschopnosti a nebezpečnosti zhruba někde na úrovni vombata přes pravé poledne, a asi nejúčinnější způsob, jak ho využít v případě válečného konfliktu by bylo ho vybavit puškou, a deponovat ho přímo do řad protivníka. Bylo by tím zaručeno, že nikomu z našich řad nehrozí ani to nejmenší nebezpečí, ale naopak, ztráty v řadách nepřítele budou děsivé. Troufám si tvrdit, že po dvou týdnech, když by se přidal k IS, by už technicky nebylo s kým bojovat a tím pádem by reálně zlikvidoval i migrantské prachostroje, což by z něho prakticky udělalo veřejného nepřítele číslo jedna.

Kolega to celé pozoroval, pil pivo a byl smutný. Na můj dotaz, co se mu nezdá odvětil, že je to naposledy, kdy se pokouší o to být rodičem a že měl něco tušit už tehdy, když byla Terezka malá a on se jí snažil vysvětlit jak dělají zvířátka.

Tehdy se pokoušel vysvětlit Terezce, že kravička dělá bú, prasátko chrocht a slepička kvok. Terezce se to celé nějak moc nezdálo, ptala se, jak to může vědět a zda nedělají něco jiného, když se zrovna na ně nikdo nedívá.Kolega se jí to snažil osvětlit, nicméně to po pár hodinách vzdal a slíbil, že Terezku vezme do ZOO, aby se o tom přesvědčila sama.
Takže skutečně tak učinil a jako každý zodpovědný rodič zaparkoval u stánku s pivem, zatímco vypustil Terezku zkoumat místní faunu. Terezka pobíhala po ZOO, zatímco se kolega družil s dalším vzorkem zodpovědného rodičovství, když se Terezka vrátila s tím, že už ví, jak to celé je.

Kolega se tedy dotázal, co zjistila, načež Terezka odpověděla, že v tom má trochu zmatek, protože méďové a tygříci vydávají úplně stejné zvuky.

Kolega se zarazil a vyzval Terezku, co vlastně za zvuky to vydávají. Odpovědí od dcerky byl zvuk cosi jako "Pfssss", což ho zarazilo. Tedy odpověděl, že tohle je nesmysl a že méďové dělají brum a tygříci, že řvou. Terezka odvětila, že je to sice možné, ale jen v tom případě, že jsou k Vám obráceni hlavou a odkráčela zkoumat paviány.

Terezčin tým turnaj nakonec nevyhrál a vlastně ani nevím, kdo to vyhrál nebo ne.

Tak nevím.

Mít dceru jako je Terezka by se mi asi velice zamlouvalo. Nejsem si úplně jistý, zda bych z ní nešílel a zda by to bylo zrovna klidné soužití - nicméně Svět spravedlivý není. Nicméně genofond je záhadná věc a pokud nějaké potomky máte, buďte si jistí, že jediné, co stoprocentně nebudou, je Vaše vlastní kopie.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Devika Devika | 17. února 2016 v 15:06 | Reagovat

Já vím, proč se na každou středu tak těším...
Díky za spravení nálady. :-)

2 Báša Báša | E-mail | 17. února 2016 v 18:23 | Reagovat

Jj, ženská. Btw, jaký je ročník? Mohu-li (mihu-le? mohy-la?) přispět radou, je možná jediná věc. Ovšem pokud opravdu chcete mít pokoj.
Zdvořilý email asi toho vyznění, že navíc z těch osobnějších věcí máte zájem leda tak o sex (nevyhýbal bych se formulacím jako je např. "chceš mrdat?" a podobným, a to ještě jen za předpokladu, že jednak to bude pozítří v půl desáté večer (nebo kdykoliv jindy s KONKRÉTNÍM datem a hodinou) a jednak, že nebude ležet jak mrcha jako posledně. Celou věc že jste ochoten sponzorovat galonem tvrdého chlastu nebo dvěma galony tlamolepu. Na obohacování (tedy intelektuální hovor, opravu auta a stěhování nábytku) že nemáte náladu.
Ručím Vám za to, že odpoví, a za rámeček si to nedáte, ovšem pak už se nikdy neozve, leda byste byl v posteli opravdu dobrej. To ovšem lze snadno eliminovat poznámkou, že jestli už fakt chce v posteli zase předvést záchvat katatonie, tak ať sebou vezme nějakou snaživou kamarádku, případně dotazem, jestli tu kamarádku nemáte přivést Vy (rád doporučím, znám pár profesionálek, který jsou vyloženě vod srandy, nehledě na to, že řada modelek při pohledu na ně zezelená závistí).

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. února 2016 v 21:47 | Reagovat

Terezka je úžasná :-)
Taky máme jednu takovou "Terezku" v baráku a v kombinaci s naší těžkotonážní princezničkou to slibuje vzrušující zábavu ještě minimálně na deset let :-)

[2]: No, to je skvělý... Tady se rozdávaj rady, jak se zbavit Evy a čím se asi budem bavit ty další středy? Eva je velice pěkné pouto těchto článků :-)
Taková pěkná spojovací linka :-)

Ale musím připojit varování, že rozzuřená žena je horší, než stádo rozzuřených býků a dokáže se mstít. Vynalézavě...

Fuj, teď začínám mít pocit, že jsem asi vážně víc chlap, než ženská :-)

4 Cholerik Cholerik | 17. února 2016 v 22:07 | Reagovat

[1]: Diky:-) Budu rad, kdyz mi zachovate prizen;-)

[2]: To bych musel asi pocitat a to se mi momentalne k pozdni hodine a unave moc nechce. Nicmenediky za tip na zbran posledniho uderu - nicmene nemyslim si, ze bych ji vyuzil. Prece jen jsme spolu stravili nemalo moc prijemnych a zabavnych veci - takze by mi prislo divne to uplne zazdit a tvarit se, ze se nic z toho nestalo. Navic jsem skutecne presvedceny, ze tohle neni tak uplne za mnou a tedy mne urcitym druhem zvedavosti zajima, jak se budou veci dal vyvijet. Ale na tyhle veci rozhodne expert nejsem, kazdopadne jisty odstup uz mam a je tedy zajimave celou zalezitost sledovat. Ale jo, protivny a bly je to taky.

5 Báša Báša | E-mail | 17. února 2016 v 22:08 | Reagovat

[3]:Baru, rozumím tomu správně, že se hlásíte jako dobrovolnice a bojíte se, že byste byla ta nevinná oběť a smály by se ty modelky? :-D

6 Cholerik Cholerik | 17. února 2016 v 22:15 | Reagovat

[3]: Terezka je bozi - jen doufam, ze se o tomhle blogu nedozvi, protoze at vyroste, myslim, ze to bude docela ero. Minimalne odhaduji, ze az ji zacnou zajimat kluci, bude jim davat docela slusnej kour.

Jinak o Eve se zminuji, protoze mi to prijde zajimave a myslim, ze o ni jeste padne nejake slovo - uz jen z toho duvodu, ze at je jakkoliv podivna, rozhodne ji nelze uprit symsl pro humor.

Coz je v mych ocich naprosto uzasna vec;-)

Navic byla jeste u par udalosti a prislo by mi nespravedlive se tvarit, ze tam nebyla, nebo dokonce ze nebyla jednim ze spoustecich elementu dalsich udalosti.

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. února 2016 v 22:26 | Reagovat

[5]: Kdybych byla ta dobrovolnice, riskovala bych Cholerikův infarkt a nebo minimálně prasklou bránici :-) Modelky by se nesmály, omdlévaly by hrůzou :-)
Takže ne, nehlásím se jako dobrovolnice :-)

[6]: Smysl pro humor je asi nejdůležitější, ze všech smyslů :-)
Bez něj je totiž život neskutečně hnusný :-)

8 Cholerik Cholerik | 17. února 2016 v 22:29 | Reagovat

[7]: Amen - na to se neda nic dodat ...

9 Cholerik Cholerik | 17. února 2016 v 22:30 | Reagovat

[7]: (Mysleno na reakci :

Smysl pro humor je asi nejdůležitější, ze všech smyslů :-)
Bez něj je totiž život neskutečně hnusný :-)

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. února 2016 v 22:40 | Reagovat

[9]: Ono asi ani na tu první reakci není co říct :-)

11 Báša Báša | E-mail | 18. února 2016 v 6:54 | Reagovat

Poslyšte, Choleriku, ženské neuvažují jako lidi. Je to tak, že za všechno můžete Vy. Ona si nepoloží otázku, zda nemá máslo na hlavě. Nikoliv. Jste to Vy, tím jak jste se choval a tím jak jste se tvářil a tím, co jste kdysi řekl. Vy jste jí k tomu (ať už je to cokoliv a kdokoliv) vlastně donutil. Ale ona je velkomyslná a pokudy byste se zachoval správně, byla by ochotná přemýšlet o tom, že Vám odpustí. Ostatně, vždyť to byl jen kamarád a nic to neznamenalo.
No, a chytrá ženská udělá přesně to samé, jen si to dokáže lépe oddůvodnit.
Ona nebere v úvahu nějaké společné zážitky, ale jen ty, co se jí aktuálně hodí. Máte naprosto zbytečné ohledy. Ostatně, to je to, o co jde. Je třeba Vaše kecy omezit na minimum a takhle proběhne autocenzura a celá věc se bude ubírat tím žádoucím (to je ten, který potřebuje) směrem.

12 Cholerik Cholerik | 18. února 2016 v 21:59 | Reagovat

[11]: Nejsem si jisty, ze to lze tahle pausalizovat. Neco na tom bude, ale porad si myslim, ze je tam dost promennych, aby tohle neplatilo absolutne.

13 Báša Báša | E-mail | 18. února 2016 v 22:59 | Reagovat

Vy jste neskutečnej. To asi nebudete moc starej, že jo? Baba, která má takový kecy, pak zmizí a nedá vědět a nakonec se zase zjeví a má znova kecy, je krystalicky čistej příklad prolhaný, prospěchářský coury. Žádný proměnný, který by tam měly co říct nejsou.
Btw, jednu takovou jsem znal. Měla IQ 136 a šlapala jako lux call girl. Prostě si to rozumě zdůvodnila a jak řekli, tak udělali.
No, samozřejmě máte nezadatelný právo nabít si hubu na stejný trati kolikrát za sebou uznáte za vhodné.

14 Cholerik Cholerik | 19. února 2016 v 0:09 | Reagovat

[13]: :-D
No - nevim co rict. Vydelavala daleko vic nez ja, spolecensky byla vys nez ja, takze v tom urcite muselo byt neco prospecharskeho:-D
Poslyste, ja zase tak naivni nejsem. Samozrejme, ze se mi nijak nelibi prubeh udalosti, jen jste myslim opominul jednu promennou - a to ze ja sam jsem cynik z povolani. Tedy se nebojte, ze hodlam akceptovat cokoliv, jenom abych si vrznul.

Kazdopadne ohlasuji konec debaty na tohle tema a vidim, ze pristim reportum z tehle vravy valecne je lepsi se vyhnout:-D

15 Báša Báša | E-mail | 19. února 2016 v 7:14 | Reagovat

[14]: Naopak. Je zajímavé sledovat, že je někdo ještě víc... teď nevim jak to říct, než já, když mi bylo 20. To bych sem moh dávat story furt. Třeba jak jsem žil u jedný rozvedený paničky o 8 let starší a ta se takhle jednou vypravila v půl desátý večer do hospody pro cigára. Vrátila se ve tři, ovšem s jinym chlapem, a kdyby mne nevzbudili (koukni, jak se máme rádi) tak to ještě mohlo dobře dopadnout. Troje dveře, včetně vchodovejch, mne to stálo, jak jsem je s nim otevíral! Pak mne chtěli soudit za lehké ublížení na zdraví (ty vchodové se normálně otevíraly dovnitř a ne ven). A takovejch historek by bylo... Mám pro Vás sem napsat článeček o genezi prasáka?

16 valin valin | E-mail | Web | 19. února 2016 v 13:48 | Reagovat

Hihihihi, tak nevím, co mi víc rozesmálo, jestli článek a nebo komentáře, obzvlášť ty tři nade mnou. Choleriku, Evy se určitě nevzdávejte a vy Bášo.. pište a pište o genezích, ráda si počtu, bude to jistě poučné... :-)  :-)  :-)

17 Cholerik Cholerik | 19. února 2016 v 20:11 | Reagovat

[15]::-D No - ocividne oba cerpame z naprosto odlisnych zkusenosti:-D Nicmene, myslenka to urcite zajimava. Rozhodne to neodmitam, jen bych si to nejdrive nechal narozdil od vlady CR posvetit ctenari. Muze byt ?

[16]: ;-) Nebojte. Zkusenosti jsou neprenosne a ja jsem pomerne tvrdohlavy - takze jako obvykle uvidim, co se bude dit. Zivot obcas vymysli veci, ktere skutecne necekate:-D

18 Báša Báša | E-mail | 19. února 2016 v 20:57 | Reagovat

[17]: Já to napíšu stejně, inspiroval jste mne svojí štěněcí nevinností :-P a když tak to pak dám k sobě.

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. února 2016 v 12:11 | Reagovat

[18]: Tak když to dáte k sobě, koukejte taky zveřejnit web, kde se můžem podívat :-) Velice ráda si přidám něco do oblíbených :-)

20 Báša Báša | E-mail | 20. února 2016 v 12:30 | Reagovat

Nechtěl bych předjímat, ale ausgerechnet tenhle web by se Vám nelíbil... ;-)

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. února 2016 v 0:31 | Reagovat

[20]: Ajaj...
Ale co, i tak bych to riskla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama