Fenomén posedlé šlapky

3. února 2016 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Impulsem pro napsání dnešního článku se stala situace, které jsem byl svědkem dneska ráno.

Čekal jsem u Národního divadla na tramvaj, dumal nad nesmrtelností chrousta a podobně závažných problémech, když jsem z pravé strany zaregistroval messengera na kole. To, že jel na kole zas až tak zajímavé nebylo, jako spíš fakt, že se panáček rozhodl chytračit. Očividně se mu nechtělo stát v koloně aut, čekající na zelenou, na to aby jel po chodníku plném lidí, jak to se to v centru běžně praktikuje také očividně neměl koule, takže to vzal rovnou mezi kolejemi tramvaje. Asi měl nejspíš v hlavě našroubovaná sluchátka, protože naprosto netušil, že po stejné stopě za ním jede tramvaj a s poměrně dost sebevědomým výrazem se blížil pomalu ke křižovatce. Tramvaják také nejspíš úplně nevěřil vlastním očím, a když tedy dojel asi metr a půl za messengerovo kolo, začal na něj zvonit. To panáčka vyděsilo, protože do té chvíle byl zřejmě přesvědčený o své geniální volbě trati, takže sebou škubnul a přední kolo mu zapadlo do stopy v koleji podobným způsobem, jako se zacvakává páková hlava do kávovaru. V tu už mi bylo celkem jasné, že tohle nemůže dopadnout v žádném případě dobře, protože uhnout nemohl, i kdyby snad nakrásně chtěl, na baťoch mu dýchala zvonící tramvaj a před ním byla červená na křižovatce, kde svištěla auta. Messenger dupal do pedálů až se z něj kouřilo, nicméně semafor se blížil, takže po pár neúspěšných pokusech přední kolo z koleje vyprostit se do toho opřel kapku víc vehementně. Výsledkem samozřejmě bylo, že kolo se zaseklo a panáček hodil držku přes řídítka i s batohem, čímž rozhodně zaujal většinu cestujících, čekajících na zastávce.

Pilot tramvaje zřejmě něco podobného očekával, tedy v poklidu dojel až před messengera, který se sbíral i baťohem ze země, vyčkal několik dlouhých vteřin, načež znovu zazvonil a gestem pokynul cyklistickému paku, nechť vypadne z kolejí, aby mohl nastolit normální provoz.

Messenger posbíral vypadlé balíky, posbíral i to, co mu ještě zbylo z kola a z důstojnosti, a s elegancí všech sportovců v upnutých šponovkách odpajdal z místa události.

Víte, někdy mám vážně intenzivní dojem, že podmínkou při nákupu nového jízdního kola je platné členství v klubu sebevrahů a že cyklisti - zejména ti pražští - mají pocit, že když si na kedlubnu připlácnou plastikový kokosák, technicky to z nich udělá Terminátora.

Osobně skutečně proti sportovním aktivitám celkem nic nenamítám, tedy za předpokladu, že nejste jako můj bývalý spolužák Kramný, který na lyžařském kurzu usnul uprostřed sjezdu šusem, a napálil to plnou rychlostí do kadibudky. Bylo to snad poprvé, kdy jsem viděl členy Horské služby, že jim jejich práce opravdu nevoní a spolužákovi se naštěstí nestalo nic horšího, než že po zbytek střední školy mu neřekl nikdo jinak, než žumponore, což bylo zvláštní zejména v případě, kdy ho tak oslovil i ředitel školy.

To, že kolem Vás profičí cyklista, když jdete po chodníku se stává poměrně často a je skoro s podivem, že se občas najde i někdo, kdo používá k přepravě silnici. Samostatnou chodníkovou kategorií jsou pak skupiny turistů, kteří se centrem prohánějí na vozítkách Segway, a i v tomto případě jsem shledal už několik velice působivých držkopádů a dlužno dodat, že mne pohled na burana válejícího se na zemi před taxíkem, nemálo zahřál u srdce.

V každém případě mi to připomnělo aktivity mojeho kolegy na jaře, když jsme ještě měli sídlo firmy na starém působišti. Kolega je totiž nadšený cyklista, pokud to je jen trochu možné, tak se do práce přepravuje zásadně na kole a snaží se pasivně-agresivní formou pro tuhle zálibu infikovat i ostatní. V mém případě tyhle pokusy už nečiní, protože když se mnou na toto téma zavedl debatu a argumentoval tím, že mi jízda na kole prodlouží život na dvacet kilometrů o dva roky, odvětil jsem, že mi ho zase každodenní pobyt v práci, velice spolehlivě zkrátí nejméně o devět hodin. Dodal jsem, že smích údajně prodlužuje život také, takže jestli z toho bude mít lepší pocit, sednu si na lavičku, dám si cigáro a kafe a budu se mu půl hodny smát, zatímco kolem mne může kroužit na kole.

Nicméně kolega si koupil k vánocům nové kolo. Postupně nám všem líčil, kde a jak si nechává vystředit kola, kolik to všechno stojí (což je opravdu docela ranec, kdyby se věnoval šňupání koksu, tak ho to vyjde bezesporu levněji), co si všechno nakoupí za doplňky a vůbec. Jako pomyslnou třešničku na dortu, si ještě po vzoru Hell´s Angels pořídil takové ty brašny po stranách, aby sebou mohl přepravovat vše potřebné a nedocházelo tak k aerodynamické katastrofě. A tedy jednoho jarního dne bylo vše doladěno k jeho naprosté spokojenosti a dorazil v cyklistickém outfitu i s plnou kolečkářskou polní. Procházel se po firmě ve šponovkách, což bylo samo o sobě trochu znepokojující, nicméně jsem usoudili, že když mu to činí potěšení, prozatím paralyzér a síť na mentálně bujaré ponecháme v šuplíku.

Jeho nadšení rozhodně nepokládám za špatné, nicméně - mne by zřejmě nenapadlo v euforickém zanícení pochodovat v gotickém plnolátovém brnění po firmě, zejména, když bych měl konzultovat účetnictví s klienty. Každopádně kolegovo nadšení se s teplým počasím stupňovalo, a tedy usoudil, že se místo oběda raději projede na kole. A to ideálně s plnou polní v těch přívěsných brašnách, aby si na tu zátěž přece jen trochu zvykl. Tedy nám zamával, a vyrazil s tím, že v jednu odpoledne má domluvenou klientku - a zmizel se cyklisticky tužit.

Dorazil do firmy až v půl třetí pěšky. Byl mokrý a pokrytý nánosem bahna a nějaké blíže neurčené zeleně, páchnul jako týden mrtvá treska (což se celkem u cyklisty dalo očekávat) a pravil, že si potřebuje vzít po zbytek dne volno.

Samozřejmě nás zajímal průběh událostí. Nicméně to nebylo nijak dramatické, protože jediné, co se událo byl fakt, že kolegovi při projížďce po břehu Vltavy zblízka zabzučel do ucha čmelák. Kolega se vyděsil a sjel po náspu řeky, takže zatímco se nořil z jejích kalných vod, jeho superdrahé a vyladěné kolo kleslo ke dnu. Kolega se ho v náhlém euforickém zápalu pokusil sice zachránit, ale technicky to byl v zásadě boj nikoliv s Větrným mlýnem, nýbrž s Černou dírou a tedy po chvíli byl rád, že na sobě má v podstatě něco na způsob plavek.

Šéf pravil, že je sice rád, že kolega vyvázl životem, nicméně firemní notebook, mobil a dokumentaci mu nechá uhradit z jeho platu, a že pevně doufá, že si z papírů neudělají hnízdo labutě, jinak bude platit i příslušnou licenci na používání. Dále pravil, že pokud máme v plánu provozovat i nějaké soukromé aktivity v rámci pracovní doby, ať to pustíme z hlavy a nevím proč se při té větě díval zrovna na mne.

Nicméně poučení z celé věci je jedno jediné. Kontrolujte svoji vášeň pro sport, neboť se Vám může stát, že budete muset platit vlastní firmě pracovní prostředky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Báša Báša | E-mail | 4. února 2016 v 9:19 | Reagovat

Míru hovadismu cyklisty poznáte zpravidla podle toho na jakou figuru je ochoten navlíct si ten buzerantskej vobleček a dále podle toho jak moc se pyšní vycpanou vložkou v řiti. Na mne osobně vytáhli tací dva atleti (každej měl nejmíň 60 kilo) pumpičky, protože se jim nelíbilo, když jsem v Radotíně zajel k chodníku 50 metrů před nima a museli by mne objet. Hrozná zbraň taková pumpička. Kvér jsem nechal tam kde byl a kontroval jsem tím, že jsem z auta vytáhl polní lopatku vzor M12, takže zůstalo u tak brutálních vyhrůžek, že jsem se ještě večer smál, až jsem málem spadnul z hajzlu.
A s tim spanim. Znal jsem učně, který vrtal na stojanovce. Dlouhym vrtákem. Opřel se o páku a usnul. Provrtal ten předmět durch, svěrák taky a načnul i desku té vrtačky.

2 Cholerik Cholerik | 4. února 2016 v 20:19 | Reagovat

[1]: :-D
Teda pumpicka jako zbran prvniho uderu - to mi prijde hodne revolucni napad. Ja sebou teda v aute lopatku nevouim, ale naadlo me, ze bych mohl pouzit kompresor - neco na zpusob remdichu. Melo by to vyhodu, zr to ma urcite delsi dosah, nez pumpicka, i kdyby to drzel za hadicku.
No - aspon ze toho mladeznika s vrtacou nemusela vyprostova zachranka.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. února 2016 v 22:54 | Reagovat

Jo, taky znám jednoho, kterému zapadlo přední kolo do koleje :-)
Ovšem ten už si kolo neodnesl. Oba lokty roztříštěné. To si pak člověk rozmyslí, jestli mu to kolo stojí za to :-)
Od té doby používal prostředek jen o maličko bezpečnější. Velorex :-)

4 Báša Báša | E-mail | 5. února 2016 v 8:40 | Reagovat

[2]:Vy nevozíte v autě polní lopatku?!
Taková skvělá a víceúčelová věc. Ts ts ts...
Kdysi mi v Rusku jeden bejvalej spetznas ukázal, co všechno se s tim dá vyvádět. Tfuj tajxl!
Btw, že se tak vopatrně ptám... Co Eva?

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. února 2016 v 13:25 | Reagovat

[4]: My vozili lopatku, když jsme ještě měli tu krásnou a velikou Volhu :-) Ale tam fakt nevím na co, s tím autem jsme nikdy nikde nezapadli. Lopatka už je asi sešrotovaná s Volhou a všechny naše ostatní auta zapadnou pravidelně při každé druhé cestě k našim :-)
Asi si jí rychle pořídím :-)

6 Cholerik Cholerik | 5. února 2016 v 20:32 | Reagovat

[4]: No - lopatku v aute nemam - tak nejak bych porad rad veril, ze to nejnebezpecnejsi v aute jsem ja. Ale vim, ze to je docela dobra vec, videl jsem, co s tim dokazou vojaci z Ciny v ramci vycviku - tak predpokladam, ze to bude neco podobneho. Jinak ohledne Evy zatim nic. Ono to prichazi tak nejak ve vlnach - takze bud sbira sily na dalsi utok, nebo to vzdala.

[5]: :-D Ale jo, poctiva lopata s nasadou je taky fajn. To primo vychazi ze staroceskeho bojoveho stylu židle-dó, sofistikovanějšího půllitr-dó, nebo právě stylu určeného pro venkovní prostory, což je právě lopata-jutsu;-)

7 Báša Báša | E-mail | 6. února 2016 v 10:22 | Reagovat

Tyhle bojový styly... Podstatnej je u nich moment překvapení. V tom jsou borci obzvlášť Slováci. Takhle sedíte v Královskom Chlmci (Királyi Helmes) s šesti Slovákama u stolu, voni zpívaj, poplacávají se po zádech, vyprávěj si kokotiny, a najednou jeden vezme popelník a votiskne ho kamarádovi mezi tykadla. To je skoro jako když se karate dělá rejčem, to je pak každá rána smrtelná.

8 Cholerik Cholerik | 6. února 2016 v 21:30 | Reagovat

[7]:No - jak uz jsem se zminil v jednom z minulych clanku, popelnik znam coby zbran vrhaci. Nicmene, pripoustim, ze i tato aplikace muze byt pomerne ucinna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama