Zákonitosti létajícího skla

4. listopadu 2015 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Když jsem si dnes ověřoval téma dnešního článku, musel jsem konstatovat, že policejní cenzura funguje skvěle a nikde jsem o incidentech, o kterých chci dnes napsat, nenalezl ani zmínku.

Ale abych byl konkrétnější.

Faktem je, že asi málo co potěší víc, než neštěstí bližního a jakkoliv z toho pak můžete mít morální kocovinu, většinou jste rádi, že se podobná věc stala jemu a ne Vám. Tohle myslím platí absolutně v případě, že se jedná o úraz, nebo dokonce o úraz pracovní. Je pravdou, že se někdy jedná o naprosto nepředpokládané situace, a i když se reakce aktérů zdá zpětně poněkud podivná, otázka zní - jak bychom se asi zachovali my, být na jejich místě.

Z minulých příspěvků je asi zřejmé, že s tématem katastrof už jsem do jisté míry obeznámen, a tedy mne nijak nepřekvapil fakt, že se podobná věc stala. To, čím jsem byl překvapen bylo, komu se taková věc může přihodit, protože u tohoto známého bych něco podobného nikdy nepředpokládal.

Tedy jednoho dne jsem kvůli jedné akci potřeboval doutnákovou mušketu. Akce jsem se zúčastnit chtěl, protože mne pozvali známí z Ostravy, chyběl jim člověk do počtu a tedy ani jedna ze stran nechtěla propást záminku k nějaké společenské ostudě. Zavolal jsem tedy známému, zda bych si mušketu směl vypůjčit, s příslibem, že mu ji vrátím samozřejmě vyčištěnou a bez jediného škrábnutí.

Je mi jasné, že se pozastavíte nad tím, jak je možné, že takovou věc každodenní potřeby, jako je černoprachová pěchotní mušketa nemám ve svém inventáři - ale na svoji obhajobu musím říct, že Třicetiletá válka mne nebaví a tedy jsem se pořádně tímhle směrem nikdy pořádně nevydal. Každopádně bylo mi jasné co žádám (protože zbraně - a to ty šermířské nevyjímaje - se zásadně nepůjčují) a kdybych onoho kamaráda neznal skutečně dlouhá léta, nejspíše bych se setkal s odmítnutím. Nicméně kamarád na telefonu odvětil, že to není problém, ať se pro ni zastavím, protože je momentálně doma na nemocenské. Tedy jsem sedl do auta a vyrazil za ním za Prahu.

Můj kamarád je vyjímečný hned v několika ohledech. Kromě toho, že je to šermíř a cvok, je poměrně dost těžko přehlédnutelný. Měří něco přes dva metry, jsou to v zásadě dva metráky svalů a díky svojí vizáži by i šéf Hells Angels dal dva přední zuby za to, kdyby se tento můj kamarád rozhodl podat k nim přihlášku. Kromě toho, že je to šermíř, ještě jako koníček provozuje MMA, zúčastňuje se takových věcí jako survival víkend a povoláním je policista. Zkoušel se dostat dokonce do URNA, nicméně tam ho nevzali, nejspíše proto, že by asi bylo poměrně snadné se do něj strefit. Nicméně nezahořkl a je teď napůl úvazku u nějakého oddílu těžkooděnců, který má sloužit k potlačování demonstrací. Mluvím o tom proto, že pokud je někdo připravený čelit konfrontaci a nebezpečí, je to právě on - a nebo jsem o tom až donedávna byl přesvědčen.

Takže jsem zazvonil u jeho dveří a čekal, než mi přijde otevřít. Trvalo to až nepřiměřeně dlouho, a když otevřel, docela jsem se vyděsil. Na nemocenské totiž byl zjevně proto, že jeho obličej byl prakticky jedna černofialová podlitina, čelo a nos měl olepené náplastmi a namazané takovým tím zeleným blivajzem - prostě vypadal jako někdo, kdo se pokusil zaútočit na demoliční kouli, obličejem napřed. Pozval mne dál, udělal kafe a vymotal mušketu z deky - a zatímco tohle dělal, samozřejmě jsem se ptal, jak se tohle proboha mohlo přihodit. Následně mi vylíčil celý den a kdybych živý důkaz neměl před sebou, byl bych přesvědčený, že se jedná o nějaký hodně nepovedený vtip.

Tedy začalo to ráno tím, že mého kamaráda zavolali na Žižkov k nějakému podezřelému zápachu. Přijeli tedy na místo, podle nosu poznali celkem zřetelně, že se zřejmě jedná o nějaké úmrtí a vyrazili dveře. Tam skutečně našli nějakou zemřelou starou paní v křesle, což je sice smutné, ale takové věci se prostě stávají. Zavolali tedy pro někoho, kdo odveze tělo, neshledali nic, co by ukazovalo na něco jiného, než přirozené úmrtí a vyřizovali formality. Maníci s černým pytlem přijeli a po několika manévrech mrtvé tělo zabalili. Protože paní byla dost při těle i po smrti, rozhodli se ji naložit na nosítka, ale také ji připoutat a použít kolečka, aby jim tělo z nosítek neuniklo. V domě nebyl žádný výtah a tedy chlapci se rozhodli použít schody. Kamarád šel tedy před nimi, aby jim zajistil volný průchod - když se nosítka náhle jednomu z maníků sesmekla, nosítka poskočila, a přední kolečka se složila. Stačil ještě zahulákat na výstrahu a už se nosítka jala mojeho kamaráda ze schodů pronásledovat. Byla to scéna jako z Inadiana Jonese a jakkoliv byla celá situace tragická, mělo to nepochybně i filmový podtext. Kamarád prchal schodištěm, za ním se řítila naložená nosítka, všichni křičeli - prostě zajímavě strávené dopoledne. Na poslední chvíli se kamarádovi podařilo zahnout na schodech trikem, jakým používá při svých akcích Batman, vozík s nákladem však pokračoval dál, proletěl oknem mezipatra a přistál na střeše garáže na protějším dvorku. Kamarád byl rád, že se vyhnul probodnutí naloženým vozíkem, nakonec nosítka ze střechy nějak dostali a on se vrátil na stanici vyplnit papíry.

Odpoledne toho dne měl hlídku - tedy zevloval v policejním autě a čekal, zda se bude někde něco dít, aby se případně mohli s kolegou do celé akce aktivně zapojit. Nečekali dlouho, za chvíli se skutečně ozvalo rádio, že městem jede nějaký maniak v BMW a podle toho jak jede rychle a nebezpečně, je buď opilý, nebo pod vlivem drog. Vyrazili tedy stíhat s ostatní policií delikventa, a za chvíli ho skutečně měli na dohled. Nastala honička jako z éry CI5, pneumatiky kvílely, sirény houkaly, prostě akční scéna jako z televize. Po nějaké chvíli napadlo kamarádova kolegu, který řídil, že by do bavoráka mohli ťuknout a tím se pokusit ukončit tuhle šílenou honičku dřív, než někdo přijde k nějaké úhoně. Protože byl muž činu, udělal jak řekl, BMW se nárazem roztočilo jako zhulený derviš, podseklo nějaké lešení a s ránou se zastavilo o budovu, kterou se momentálně někdo snažil opravovat. Bohužel, policejní auto podrazilo i zbytek lešení, které se na něj s rachotem sesypalo a skoro pohřbilo mojeho kamaráda i s kolegou, pod vrstvou trubek. Řidič BMW měl nejspíš v žilce něco na bázi raketového paliva, protože vskočil ven a zdrhnul směrem k lesu, kde byl později dostižen jinou hlídkou. Nicméně - jakkoliv to vypadalo ošklivě, když hasiči odstranili lešení a vystříhali pokroucené plechy, kamarád i jeho kolega vylezli z auta naprosto nezraněni, pokud pominu pár modřin, které utrpěli při nárazu. Byl to skoro zázrak, protože se zřejmě nestane každý den, aby se na vás sesypala půlka Třineckých železáren a odkráčeli byste následně domů po svých.

Kamarád usoudil, že ten den už bylo nebezpečí dost, a tedy se rozhodl přijít na jiné myšlenky. Sbalil se tedy a šel na šermířský trénink. Jak asi tušíte, že kdo má být zastřelen ten se neutopí a tedy když se objevil v tělocvičně, jeho šermířský kolega projevil nadšení, že přišel konečně někdo, kdo nemá strach. Dále ho seznámil s tím, že si koupil nový kropáč a tedy že si postaví souboj na štíty, kdy tuhle věc může použít. Kropáč je taková ostnatá koule na tyči, vypadá to docela nebezpečně a také to nebezpečné docela je. Kamarád moc nadšený nebyl, nicméně souhlasil a tedy začali nacvičovat. Jsou prostě dny, kdy by člověk vůbec neměl vstávat z postele a takový kamarádův den byl právě tento. Tedy zhruba po pátém úderu kropáčem se koule odtrhla od rukojeti a pokračovala v plné rychlosti na kamarádovu hlavu. Naštěstí zafungovaly reflexy, na poslední chvíli odrazil ostnatou kouli štítem, ta proletěla tělocvičnou a zasekla se do parket. Majitel kropáče, který byl v tu chvíli vyděšený ještě o něco více, než kamarád přispěchal z omluvou, která samozřejmě byla akceptována, protože se zjevně jednalo o nějakou výrobní vadu. Omlouval se neustále a nabídl jako kompenzaci pivo a panáka po tréninku v blízké hospodě. Kamarád to s radostí akceptoval, protože po takovém dnu panáka potřebuje prostě každý. Zbytek tréninku se už obešel bez incidentu, tedy se sebrali, že půjdou na toho panáka. Kamarádovi se ulevilo, že už den končí, vzal bezelstně za kliku hospodských dveří, otevřel je, přiletěl popelník a kamarád se probral až v nemocnici.

Bohužel dodnes netuší o co šlo, a zřejmě se v balistické dráze vrženého skleněného masívu ocitnul naprosto náhodou, když si nějaká místní omladina vyřizovala svoje spory, nicméně z celé věci vyplývá jednoznačně jedna jediná věc.

Měli byste dát na znamení, protože když je budete ignorovat, někde na vás určitě číhá popelník a je mu úplně jedno, že jste momentálně nekuřák.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 22:09 | Reagovat

Zajímalo by mě, jestli se o incidentu s nosítky dozvěděla rodina té paní, nebo jestli to před ní radši ututlali ještě dvojnásob. To si pak člověk říká, co všechno ani neví.

Ale že mu jeden popelník tak rozsekal celej obličej? To byl nějakej naštvanej popelník.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:07 | Reagovat

Děkuji :-) Zrovna dneska jsem potřebovala pořádnou dávku humoru a dostalo se mi jí měrou vrchovatou. Takže ještě jednou díky...

3 Víla Víla | Web | 5. listopadu 2015 v 17:49 | Reagovat

Připomnělo mi to horor Nezvratný osud. Příhody mě rozesmály, ale kamaráda je mi vážně líto. Takový den blbec, to se snad fakt může stát jen jednou za život.

4 Báša Báša | E-mail | 5. listopadu 2015 v 22:59 | Reagovat

Kamaráčoft s jakýmkoliv člověkem, který je v represivních složkách ochoten chránit zájmy státu, je známkou morálního úpadku.
Samozřejmě ani nemluvím o tom, že takový pomahač a chránič je, a to bez ohledu na výšku, váhu a kvalitu muskulatury, lidský odpad.

5 Cholerik Cholerik | 5. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

[4]:V tomto konkretnim pripade se jedna o patou kolonu - v tomhle mi rozhodne muzete verit. Jakkoliv je muj kamarad militant, rozhodne neni idiot, aby mu nedochazeli souvislosti. A u mestaku nepracuje;-)

6 Cholerik Cholerik | 6. listopadu 2015 v 0:49 | Reagovat

[1]:Jste ocividne nekurak. Verte, ze nektere popelniky maji svojvi vaznost. 8-)

7 Báša Báša | E-mail | 7. listopadu 2015 v 5:22 | Reagovat

[5]: Trochu jste mne překvapil, Choleriku. Domníval jsem se, že právě Vy byste měl vědět, že věřit komukoliv to, co o sobě říká, zejména týká-li se to jeho morálně-volních vlastností a životních postojů, je blbost. Zrovna nedávno jsem to psal jedné blogerce, od které jsem to dostal sežrat, že jsem si dovolil nevěřit tomu, co ona sama o sobě tvrdí. Že přece musí znát své postoje. Ne, nemusí a nebo se vykresluje jaká by být chtěla. A to má obecnou platnost, takže zpátky k policejní mlátičce. Jednak nevim, co by to muselo bejt za pátou kolonu, možná jako že bude mlátit lidi tupou stranou pendreku a střílet do nohou, či co, a jednak, takové případy už jsem viděl. Dva. Už nejsou u policie. A že byli dost vysoko. Prostě platí v plném rozsahu, že neexistuje chytrý a charakterní policajt. Buď je chytrý ale pak nemůže mít charakter nebo má charakter, ale pak nemůže být chytrý. A nebo nemůže být policajt. Z výše uvedeného tedy vyvozuji, že mlátička je buď svině, blbec nebo pokrytec. O městské policii se nezmiňuji, v pavilonu opic jsem dlouho nebyl a tak nemám aktuální info.
Teď jsem si vzpomněl na toho magistra, podplukovníka, co vedl zásahovou jednotku, která u mne dělala domovní prohlídku, když si jeden státní zástupce uvědomil, že dva lidi jsou na organizovanou skupinu málo a tak šáhnul po mně, páč jsem si od jednoho ze sprostých podezřelých vzal pět tisíc za grafický návrh tit. stránky webu. Tím jsem se začlenil do organizační struktury zločinecké skupiny a teprve pak to přestalo klapat, páč nestihl poučit svědky a ti mne neznali. Nuže onen magistr přišel, vybaven kufříkovým psacím strojem, zásahovce (taky dobrý dementi) před domem sundal náhubky a odjistil kvéry a pak psal protokol. Krom češtny na úrovni páté třídy základní školy, byl vybaven encyklopedickými znalostmi. Například nevěděl co je to hardwarový klíč a potom jak se to píše. Ostatně, tady je toho víc: http://www.kurtizany.net/2011/03/30/ukol-splnen/
Takže na Vašem místě bych to mlátičce moc nežral, je docela dobře možný, že si potřebuje něco ospravedlnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama