Orientace muže s dýmkou

26. července 2015 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Dnešní příspěvek nebude asi tak obsáhlý jako obvykle a má to celkem prozaický důvod. Poranil jsem si totiž ruku a s hybností to momentálně není žádná sláva - takže budu psát, dokud to půjde a je tedy možné, že články nebudu stíhat vydávat v termínu.

O co tedy dnes půjde: dnes bych se zaměřil na to, jak politická korektnost dokáže zaskřípat i v tak neprůstřelném tématu, jako je Sherlock Holmes. Opět se zde dá vystopovat ona zázračná hranice konce logiky a vkusu, protože po roce 2000 se zde normalizátoři z Hollywoodu pokusili hned o pár pěkných podrazů, o kterých se zmíním.

Filmových a seriálových zpracování nejslavnějšího detektiva jsem napočítal přes 180.

Je to docela úctyhodné číslo.

V drtivé většině se však autoři drží původního konceptu, Sherlock Holmes a jeho věrný přítel doktor Watson málokdy vytáhnou paty z Anglie druhé poloviny devatenáctého století. Pominu nějaké pokusy o animované série, a také japonské zpracování pro mne nemá valnou váhu - nicméně před rokem 2000 mají jeden společný rys, a sice to, že se více, či méně drží originálu a nepokouší se implementovat do hlavy diváka něco, co v originálním konceptu není a nikdy nebylo. Narazil jsem vlastně na jedno jediné klišé - Sherlock Holmes i doktor Watson mají většinou podobu postraších gentlemanů a zpravidla jejich nejrychlejší pohyb bývá vhození cukru do šálku čaje. V tomto bodě je zažitý obraz minimálně hodně nepřesný. Většina jejich případů se totiž odehrává mezi lety 1887 až 1893 - a v té době bylo oběma zmíněným gentlemanům něco krátce po třicítce.

Po roce 2000 ovšem vnímám pokusy o nápravu všeho toho, co udělal původní autor špatně, přestože jim není proti srsti zneužít ani příběhy, ani charaktery. Jen je potřeba je tak nějak přizpůsobit politickým manuálům. Za nejpitomější považuji tento pokus, kde dr. Watson zmigroval, nejen z rasy a země původu - ale i z pohlaví. Veterán z Afgánské války, sportovec a bývalý důstojník je nahrazen asiatskou doktorkou a celá série se odehrává v New Yorku 21. století. Síla, co ?

Další pro mne podivný pokus mne také nijak nenadchl, přestože má poměrně dobré hodnocení. Jedná se o tuto sérii - samozřejmě přenesenou do současnosti. Celkem by mne zajímalo, kde pořád scénáristi berou ty stroje času. V tomto případě bych byl o trochu shovívavější, koneckounců, je to anglický seriál a tedy zdemolovat si svého národního hrdinu na jakoukoliv blbost mají svaté právo.

Důvodem tohoto článku je však aktuální filmové zpracování s Robertem Downey Jr. v hlavní roli. Po dlouhé době jsem byl něčím nadšený. Sherlockovi i Watsonovi je tolik, kolik má být, děj i místo, jsou v pořádku. Charaktery jsou podle předlohy, Sherlock je jak geniální, tak nesnesitelně nemožný, Watson není mírně nechápající tupec, ale funguje přesně v knižním duchu - tedy jako ten zodpovědnější element, pokaždé když se jeho přítel vrhne po hlavě do něčeho, jako neřízená střela. Celý příběh lehce zavání steampunkem - což kupodivu nijak nevadí, a je vyprávěn lehce brakovým způsobem - tedy tak, jak byl prapůvodně vymyšlen a napsán.

Co zde ovšem zaskřípe a to velmi je náznak homosexuálního vztahu, mezi slavným detektivem a jeho spolubydlícím. Je to sice duhově znormalizované, ale i také naprostý nesmysl a silně pochybuji, že scénárista nebyl schopen si dohledat status spolubydlícího, nebo poměrně rozšířený tehdejší status staromládenectví. Navíc je to pokus poměrně pitomý, protože dr. Watson svoji heterosexuální preferenci demonstruje zamýšlenou svatbou a sám velký detektiv narazí na svoji nelesbickou famme fatale.

Popravdě netuším, proč to tam nějaký normalizátor považoval za důležité vypíchnout. S příběhem to nic společného nemá, žádnou zápletku to ani neřeší, ani nevytváří . Jako by nestačilo, že byl Sherlock Holmes asociál, podivín, kuřák a narkoman.

Naštěstí duhová linie byla v dalším filmu série vypuštěna, ale i tak to vnímám jako velice nesportovní zásah korektury do něčeho, na čem matláci z Hollywoodu nemají ani stopu zásluh, natož právo implementovat charakteru - který přežil bez jejich přispění více jak dvě století - věci které jsou podle jejich názoru správné a zdravé.

Příspěvek končí bez poslání, protože přiohýbáním charakterů, případně jejich změnou se budu zabývat i v dalším příspěvku. Tedy pokud se mi alespoň trochu zahojí ruka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. července 2015 v 18:48 | Reagovat

Velice ráda bych se zabývala velikým detektivem, ale už od začátku článku mám jednu otázku...
Co jste dělal?
A jak je to vážné?

Jinak veliký detektiv je pro mě knižní postava...
O filmu samozřejmě vím, to ne že ne, ale teď ten poslední mi přišel strašně tmavý, až depresivní...
Nedala jsem to ani do čtvrtiny...
Takže vlastně nejsem schopná se k článku vyjádřit :-(

2 Cholerik Cholerik | 27. července 2015 v 20:42 | Reagovat

[1]:Nehoda pri vystoupeni - novy sermirsky kolega spletl souboj a pouzil trochu vice nadseni, nez bylo treba. Takze to odnesly dva zlomene prsty a zapesti na maderu. Nastesti to byla ta lepsi varianta - ruku jsem tam stacil jeste dat - jinak by to nejspis byla lebka, celist, nebo zuby. Ale dekuji za zajem:-) Ono se to zahoji, ale se sadrou se pise opravdu dost spatne ..

Jinak ohledne tematu - ohledne Sherlocka mam nacteno snad vse, co tady vyslo. Tim padem mne przneni (nejen) teto postavy vadi. Ale jak uvidite, chudak slavny detektiv neni zdaleka jediny, kdo to poradne schytal:-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. července 2015 v 20:54 | Reagovat

[2]: Auuuu...
Vlastně jsem nikdy neměla nic zlomeného a jediná zlomenina, se kterou jsem se setkala byla dcerčina :-)
Ale zato jsem poznala i já, že to je zlomený :-)
Ohnula ruku v místě, kde by jí rozhodně ohnout neměla :-)
Koukejte se šetřit a pomalu klepat písmenka druhou rukou, ať nemám příliš velký absťák :-)
A ať se to brzo zahojí...

4 Cholerik Cholerik | 27. července 2015 v 21:01 | Reagovat

[3]:Diky:-) Udelam co pujde:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama