Zenová pravidla

16. května 2015 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Asi jste už pochopili, že autor je cynická obluda, bez pudu sebezáchovy. Nemyslím si, že bych za to mohl vždy úplně já, ale věci mi prostě vstupují do života a tak nějak se ode mne očekává, že k tomu zaujmu nějaký postoj. Naštěstí ovšem podobné příhody netrefují pouze mne, ale v rámci nějaké karmické spravedlnosti i ostatní lidi, kteří to ještě neprokoukli. To o čem se chystám dnes psát postihlo mého kamaráda a byl jsem tomu přítomen pouze zčásti.

Můj kamarád pojal úmysl pořídit si rychlejší internetové připojení. I přes mé varování se nakonec rozhodl internet pořídit u jedné ze tří největších mobilních společností, ale někomu prostě věci nerozmluvíte, ani kdybyste ho třískali nasolenou treskou. Bydlí v Bohnicích (což není žádný jinotaj, v Bohnicích se občas vyskytují i příčetní lidé) a tedy mu spojení se světem pomocí vzduchu přišlo atraktivnější. Tedy, vzal si dovolenou, přijel technik, všechno zapojil, vyzkoušel, internet lítal jako kiwi s expanzivním průjmem, prostě paráda. Tedy kamarád zaplatil technikovi za čas, cestu, práci a pronájem krabičky, technik se sebral a odjel.

Kamarád plný nadšení se chopil myši, začal klikat - a nic. Internet nešel.

Nejdřív si myslel, že se špatně hlásí do sítě, nebo že si vykopl kabel, ale když zjistil, že chyba není na straně přijímače, bafnul telefon a volal technikovi. Technik mu sdělil, že dnes už něco má, nicméně že reklamaci zavnímal a zastaví se tedy zítra.

Technik to tedy skutečně učinil, prohlédl si zařízení, kliknul myší - a internet běhal bez jediného zaškytnutí. Technik vrhnul na mého kamaráda podezřívavý pohled, který bývá vyhrazen většinou pro iniciátory sexuálního harašení, ale zachoval se profesionálně, pravil, že vyčká až si to kamarád vyzkouší. Protože mluvil blahosklonným tónem, vyhrazeným zejména pro mentálně postižené, různé městské úředníky, či uživatele (prostě tu méně šťastnou část obyvatel, zhusta drženou ponejvíce pod sedativy) kamarád toto učinil. Musel kapitulovat a uznat, že je vše v pořádku, omluvil se technikovi a s pocitem muezína, kterého manželka načapala při souloži se sousedovic oslem, vyprovodil technika ze dveří.

Jedná se o věc naprosto běžnou, znám to ze své praxe i já - totiž věci co nefungují, v přítomnosti technika najednou zázračně obživnou a nevykazují jedinou chybu. Sotva však za technikem zapadnou dveře, vrátí se věci a přístroje do normálního stavu - to jest, že nejde nic, a nejraději byste je rozmlátili něčím těžkým a na placku, ideálně parním válcem, nebo rozstříleli tankem Tiger na kaši, podle vkusu a preferencí každého soudruha. A samozřejmě, že to jim vydrží do doby, než se technik opět objeví (a je lhostejné kdy to je), protože pak věci opět zázračně fungují bez chyby a vydrží jim to opět do technikova odchodu, aby se cyklus uzavřel a započal znova. Bude v tom nejspíš něco zenového.

Kamarád se tedy sesunul do židle, chopil se myši, kliknul - a nic. Internet nefunguje.

V tuto chvíli se přidal na stranu choleriků, rozmlátil klávesnicí, překousnul kabel u myši a poté, co se částečně uklidnil, si telefonicky vyžádal moji přítomnost. Tohle jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít.

Tedy dorazil jsem, vše překontroloval, zkonstatoval, že problém skutečně není na straně kamaráda a opět se volal technik s nulou na firemním tričku. Zněl už docela nakvašeně a řekl, že je poblíž, ale tentokrát už to bude placený výjezd a že to bude stát docela ranec. Kamarád kontroval, že klidně, protože už to stejně ranec je a byl by rád, aby alespoň jeden z těch ranců k něčemu byl.

Technik za chvíli dorazil, kliknul zcela novou myší - a nic.

Poněkud znejistěl a zahájil obvyklý šamanský tanec kolem techniky - to jest kabely, ovladače, hesla, telefonáty s centrálou a podobně. V tu chvíli vypluli na povrch moje cynické sklony, protože tohle se občas stává v rámci mojí profese i mě.

Internet nešel a prostě se rozhodl, že nepůjde, ani kdyby jste ho postrkovali dvoumetrovým bidlem.

Já i kamarád jsme byli relativně spokojeni, jak jen to jde, v případě, že jeden vyhodí balík peněz za něco, co funguje jen občas a druhý, že u toho byl. Tato situace trvala skoro hodinu a krátili jsme si čas hovorem a pohledem do krajiny, zatímco technik se pachtil kolem nefunkčního spojení.

Pak mi to došlo.

Vyzval jsem kamaráda, zda by si nešel na zahradu zakouřit a sdělil jsem mu moji teorii, která se posléze ukázala jako pravdivá. Bohužel (nebo bohudík) můj kamarád není zdaleka takový cynik jako já a tedy seznámil následně technika s mým pozorováním.

O co šlo: Pozemek mého kamaráda je v ďolíku a pozemek sousedky je o něco výš. Pokud sousedka nevyvíjí žádnou aktivitu, je vidět na vysílač společnosti a tedy internet funguje. Pokud se však sousedky aktivita zmocní, začne prádlo prát a i sušit na venkovním věšáku. Tím pádem se vytvoří něco jako opona, která internetový signál odrazí a do přijímače mého kamaráda už nepřijde.

Kamarád toto sdělil technikovi, ten to nasměroval jinam, omluvil se a bez kompenzace odjel, což mu slouží jen ke cti.

Od té doby jsme žádný další problém nezaznamenal, takže asi bude vše jak má být.

Nicméně zásadní poučení z téhle historie jsou pro tentokrát dvě:

Za prvé - v přítomnosti dvou techniků se vlastnosti zařízeni navzájem negují - a tedy se chovají normálně (to jest nefungují vůbec).

A za druhé - vymyslete si technologii, drahou a rychlou jak chcete, ale uvědomte si, že je Vám naprosto k ničemu, pokud se stará Voráčková vod vedle rozhodne vyprat prádlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 18. května 2015 v 13:30 | Reagovat

A nebo zákon schválnosti, že to nasměroval zrovna na laňtuchy starý Voráčkový... :-)  :-)

2 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 19. května 2015 v 16:39 | Reagovat

Díky, že nejsem sama :-)
A díky za tip na článeček :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama