Poznatky pod psa

20. května 2015 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Dnešní příspěvek bude trochu odjinud, ale během minulého týdne jsem se stal opakovaně objektem zájmu psího plemene. Takže mi to prostě nedá a musím se z toho vypsat. Víte, já ke psům žádný zvláštní vztah nemám. Vizuálně vnímám, že jsou mezi jednotlivými druhy psů nějaké rozdíly, ale nikdy mne to nezajímalo do té míry, že bych po této skutečnosti pátral nějak do hloubky. Pokud se mne někdo dotáže, zda mám psi rád, odvětím zpravidla, že to záleží spíš na koření a dál toto téma nechávám být. Známí už tohle pochopili a tudíž vědí, že se mnou si na tohle téma nepokecají, a je tedy zbytečné se oboustranně vyčerpávat.

Psi vnímám jako zmateně přátelská stvoření, které se z nějakých důvodu rozhodla potlapkat mi kalhoty až ke sluchátkům, zatímco se jejich zadní část od této činnosti chce všemožně distancovat, a snaží se uniknout prudkými pohyby do stran. Asi to mají něco jako neoficiální soutěžní disciplínu a patrně za co nejvyšší označení světlého oblečení budou mít nějaké extra body navíc. Samozřejmě, že mi vadí psí hromádky na chodníku (a neznám nikoho, komu by nevadily), ale jsem přesvědčen, že v tomto případě je dobytek spíš majitel, než chlupatá, čtyřnohá koule.

Ale k věci:

Čekal jsem na klienta, který měl zpoždění, protože v Praze probíhala Jízda králů a tudíž bylo centrum logicky ucpané. S vědomím, že mám tak půl hodiny prostoj, jsem si šel sednout do blízkého parku a přemítal, co s promarněným čase. Po chvíli se k mojí maličkosti přiřítila hnědá fenka, položila přede mne šišku, sedla si a čekala, co já na to. Koukala střídavě na šišku a na mne, dokud mi nedošlo, že jí mám šišku hodit. Učinil jsem požadované, fenka se změnila na hnědou šmouhu a za chvíli se mi šiška opět válela u nohou. Takže jsem trávil čas házením šišky, aby mi pak byla opět přinesena zpátky fenkou s nadšeným, a také lehce maniakálním výrazem.

Asi jí to fakt bavilo, protože poté, co rozkousala třetí šišku na maděru, usoudila, že by to chtělo asi něco festovnějšího a vrátila se s něčí podprsenkou. To mělo své výhody, protože se to dalo střílet jako zavařovací gumička, ale nutilo to zároveň k úvahám, kde to sakra ten pes sebral. Kolem žádný krám s textilem, kde by to mohl koupit, nebyl. Samozřejmě, že to dopadlo podle všech známých zákonů vesmíru, takže když dorazil klient, první co spatřil jsem byl já, jak držím rudou podprsenku v ruce a přede mnou sedí pes, který jí pozorně sleduje s vyplazeným jazykem. Jsou prostě věci, které nevysvětlíte.

Klient se sice tvářil trochu udiveně, ale naštěstí to nijak nekomentoval, já jsem zahodil podprsenku, a když jsem se vracel do kanceláře, v parku už nebyla ani fenka, ani podprsenka. Nejspíš si obě dvě polapily nový zdroj svého obveselení.

Druhá příhoda se mi stala o den později a jako obvykle to začalo úplně nevinně. Jedu tramvají od klienta a přistoupí párek turistů se psem. Pes patří ke kategorii "kotníkový specialista" (to není nijak dehonestující - prostě psi v téhle velikosti mají daný vertikální útočný dostup, i limitovaný akční rádius) a situace nevypadá nijak neobvykle. Pár si sedne přede mne a začne se bavit německy, zatímco pes na vodítku šmejdí kolem. Po chvíli jsem ho zaujal, sedne si přede mne a s nadšeným výrazem mne pozoruje. To mu vydrží tak dvě zastávky, a protože nereaguji zřejmě podle jeho očekávání, postaví se k tomu čelem, hopsne mi na klín a bací sebou na záda. Pobavilo mne to do té míry, že sem ho začal drbat, což očividně bylo přesně to, co se po mne chtělo.

Zajímavé na tom všem byl fakt, že jeho majiteli trvalo ještě další čtyři zastávky, než zjistil, co jeho mazlíček vyvádí. Samozřejmě se mi omluvil, odebral mi psa z klína, což zmíněný pes nesl se špatně skrývaným zklamáním a zmizeli z tramvaje. Přimělo mne to na úvahu na téma, co by se asi dělo, kdybych odepjal vodítko ze psa a vystoupil s ním o dvě zastávky dříve - ale musel jsem vystoupit i já a na další úvahy tímto směrem jsem zapomenul.

Poselství z dnešního článku není žádné, snad jen, že jsem zvědavý s čím vyrukuje další pes. Pochopil jsem, že probíhá nějaká akce, jejíž jsem součástí, a tedy čekám na další dějství, aby mi to dohromady dalo nějaký konkrétní obraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 20. května 2015 v 20:57 | Reagovat

Úplně to vidím před sebou :-)
Hnědá čmouha, rozevláté uši a to celé v pohybu směrem k vystřelené rudé podprsence :-)
Díky :-)
Jste naprosto spolehlivý :-)
Vždycky, když mě napadne nějaká vážnější myšlenka, mrknu k Vám a smíchy totálně odbouraná zapomínám, co já jsem to vlastně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama