Nemáte nějaký drobný ?

13. května 2015 v 12:00 |  Zápisník cholerika
Tak tuhle větu slyším poslední dobou až nějak podezřele často. Osobně si myslím, že to má nějakou přímou souvislost s počasím (jak jsem nadhodil v minulém příspěvku) a doufám tedy, že se jedná pouze o sezónní záležitost. Obvykle, po položení zmíněné otázky pouze odvětím, že mám, a pokračuji dál plynule v chůzi. Mám hřejivý pocit z vykonaného dobrého skutku, neboť jsem uspokojil tazatelovu touhu po informaci, i když úplně přesně nevím, k čemu to tomu umolousanému stvoření může být dobré.

Tohle se dá ještě vydržet, pokud otázku slyšíte tak jednou - dvakrát za den. Ovšem při kritickém počtu dotazů cítím prudký příval emocí , a i když chápu, že ten poslední nemůže vědět, že se mne už předtím pokusilo pumpnout jeho jiných pět soukmenovců, mám chuť se na něj vrhnout a začít ho škrtit, přestože tím budu riskovat širokou paletu různých infekčních nemocí. Nejspíš to mají (myslím teď ty nemoci) evolučně vyvinuto jako systém sebeobrany, podobně jako se brání v případě napadení tchoř.

Tohle funguje docela úspěšně, pokud se Vás vágus pokouší odlapit na volném prostoru - v horším módu se poflakují kolem zastávek a zpestřují si otravováním cestujících rutinní inventury odpadkových košů. To už musíte být o něco otrlejší, protože prosté ignorování otravného individua zpravidla nezabírá. V úplně nejtužším levelu tohle na Vás zkouší v tramvaji, nebo metru - a to už chce opravdu silné povahy, protože většina lidí má silný pud sebezáchovy a vzdá to, protože doufají, že si za pár drobných zakoupí zpět alespoň trochu dýchatelný vzduch.

Občas je docela legrační tyto snahy pozorovat, i když zpravidla nejsou moc originální. Tak třeba při evergreenu "potřebuju už jen posledních pět korun na autobus" hodně záleží na podání, a ne každý interpret se s tímhle dokáže úspěšně vypořádat. Pak tu máme oblíbené "jenom pár korun pro žrádlo pro pejska", což občas žebravou pakáž může vyřadit stylem TKO už z prvního kola, když poukážete na fakt, že sebou žádného psa nemají. Ale stálice je pouze požádat o peníze, bez udání konkrétního důvodu. V tomto případě je ale důležitá celková image - a to už chce opravdu něho hodně nechutného.

Nedá se to odfláknout, i k žebrotě je zapotřebí profesionální přístup, protože se mi občas daří skunky odrazit hned při prvním kontaktu. Pokud si špatně zvolí terén (což ty "zastávkovští" zpravidla udělají), po položení dotazu na mé drobné, či cigarety, stačí ukázat na trafiku naproti se sdělením, že tam těch cigaret mají víc a ať se laskavě zeptá tam. Transparentně toto lze používat i při argumentaci na téma jídlo, pokud je v dohledu nejbližší McDonald.

No - když tak o tom přemýšlím, jednou jsme se navzájem s jedním bezdomovcem docela slušně zmátli navzájem. Čekal jsem tehdy na tramvaj a přišourá se zarostlé, páchnoucí cosi. Huhlá něco na téma drobný, hlad, bezdomovec a takdále (viz. předchozí metodika) a požaduje po mne dvacku. V náhlém (a pro mne nepochopitelném) přívalu euforie prohlásím, že mu žádné peníze dát nehodlám, ale jestli má hlad, jsem ochotný mu koupit za tu dvacku ve stánku naproti párek v rohlíku. Tím jsem ho docela rozhodil, bezďák se zarazil a bylo vidět, že se usilovně snaží dát zbývající mozkové buňky do zákrytu. To se mu po chvíli i podařilo (bylo vidět, že je hledal hodně dlouho a ani těm buňkám se do toho moc nechtělo) a pak vyrukoval s tím, že tedy nechce dvacku, ale desetikorunu, což pro změnu zase zmátlo mne. Naštěstí mi přijela tramvaj - ale tenhle slevový obchodní model mi dlouho vrtal hlavou. Patrně by mi při nabídce stejku z brazilského býčka vrátil pětikilo zpátky. Nevím.

Nemylte se - racionálně vím, že octnout se na ulici, může být takovej fofr, že nestihnete vyndat ani lžičku z jogurtu od snídaně a ani to skutečně nemusí být Vaše vina. Tihle lidé se však z nějakého důvodu rozhodli i nadále bezdomovci zůstat a asi v tomto stavu spatřují nějaké výhody. Nevím, já bych se všemožně snažil tuto situaci změnit, i za cenu, že bych dočasně naštval svou dočasnou přítomností několik přátel. Ale skutečně nevidím jediný, racionální důvod, proč bych se o své cigarety, nebo výplatu dělit s někým koho neznám. A také to do budoucna ani dělat nehodlám.

Každopádně jediná smysluplná myšlenka z dnešní úvahy je, že si musím najít čas a podrobně si prohlédnout svoji peněženku. Musí na ní být totiž něco naprosto úžasného, když jí chce v poslední době vidět tolik lidí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 14. května 2015 v 23:13 | Reagovat

Tuhle mě zastavila paní, za ruku vedla těžce vychrtlé dítko, oba špinaví...
Panečku, ale alkoholový odér se táhl nejen za nimi, ale i před nimi.
A prý dvacku na chleba pro dítě...
Zajímavé.
Hbitě jsem z batůžku vylovila půlku chleba a paní ho podala...
Zdráhala se, ale nakonec s udiveným výrazem přijala.
Potěšilo mě, jak se dítku rozzářil celý obličej.
Když jsem se o chvilku později vracela, paní zastavovala kolemjdoucí a snažila se jim prodat mojí půlku chleba.
Marně.
Tak snad to dítko aspoň dostalo najíst.

2 Kolemjdouci Kolemjdouci | 6. června 2015 v 18:18 | Reagovat

[1]: Tak to chce priste dat chleba rovnou tomu decku. Asi bude mit vic rozumu nez ta matka. :-?

3 kokta kokta | 10. června 2015 v 0:16 | Reagovat

Dost slabej článek .. lituju času.. :-(

4 SPECZ SPECZ | 10. června 2015 v 14:32 | Reagovat

Na tyhle individua mám poměrně jednoduchej postup. V momentě kdy se to ke mně přiblíží a otevře držku, než stihne vypustit první slovo, řeknu tomu jen "NEROZDÁVAM!", tónem a hlasitostí srovnatelnými s tím když dávám povel psovi vzdálenému třicet metrů. Funguje to velmi spolehlivě, dokonce ti "zastávkoví" většinou zastávku opustí.

5 valin valin | Web | 12. června 2015 v 7:38 | Reagovat

Ano, člověk velmi často nechápe slevové obchodní modely a dá se říci, že i modely jiné, nejen obchodní... Například model bezdomovecký... pro mě naprosto nepochopitelný... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama